Letní Letná otevřela dveře světu Když se dnes procházíte po Letné a sledujete improvizovaná pódia, máte dojem, že se tu střídají scénáře z velkého festivalu a z ulice. Učesaná coolness, divadelní zázrak a nezaskočený odvážný humor. To je český nový cirkus v praxi, který v posledních letech rozhýbal starý cirkusový svět a posunul hranice, o jejichž existenci by se před pěti lety jen šuškalo. Letní Letná, nejzásadnější počin Jiřího Turka, se stala světelným majákem pro mladé tvůrce z celé Evropy. A svět si začal uvědomovat, že z Česka může přijít něco, co nepotřebuje cizí tlumočníky ani zahraniční vizitky. Publikum

Dokumentaristku nechává kritika zdejších režisérů chladnou V české kinematografii se dnes ozývá jedna věta více než všechna slova v minulém roce dohromady. Dokumentární snímek Ještě nejsem, kým chci být se stal oficiálním kandidátem na oscarovou nominaci. Autorka filmu, zkušená dokumentaristka Tasovská, se postavila tváří v tvář kladnému tichu kolem změn a vyrazila do boje za své tvrzení. Tohle není o vyhrazeném oválu v Praze ani o zlatém plakátu; je to bitva o to, jak se Česko dívá na sama sebe. Kolik odvahy v nás zbývá, když se vyžaduje, aby slova byla doprovázena činy a kamerou. Podle Aktuální zprávy se

Poslední světla na cestách Život pod plachtou se mění Kočovná tradice která kdysi putovala od vesnice k vesnici dnes zraje v sedmihodinovém světle semaforů a stínů. Z několika desítek tradičních cirkusů jich poslední roky přežila jen třetina a z bříšek kovových kruhů se staly tiché vzpomínky. Když se zastaví kamion a stan vykládá, v očích cirkusových rodin se mísí vzrušení s nejistotou. Jedna generace předává naučené dovednosti jako zázrak a druhá z nich dělá krok do neznáma. „Dny na cestách byly náročné a zároveň prosté,“ říká šestatřicetiletý Roman, který se svým otcem a bratrem táhne rodinný stánek. „Dnes máme

Český nový cirkus má světovou úroveň. V hledištích evropských měst se ozývá potlesk a vzpomínky na to, jak se z malé pražské scény rodí umění, které nepotřebuje reklamní mávnutí. Do popředí se derou protagonisti, kteří z improvizace a fair play dělají vědu i divadlo. A mezi nimi stojí Jiří Turek, muž s kontaktem na každou scénu a s přesvědčením, že úroveň je jen výzva k dalšímu kroku. Jeho největším počinem bývá festival Letní Letná, který proměnil Letnou v pódium pro akrobatická srdce z celé Evropy. Ale i on říká jasně: svět vidí u nás jen špičku ledovce. Pod ní

Krátká slova směřují ke kruhům, které kdysi braly děti za ruce a vedly je k světu zázraků. Dnes tato kočovná tradice ztrácí dech. Některé cirkusy zkrachovaly, jiné vsadily vše na zábavní park a veletržní atrakce. Z několika desítek tradičních cirkusů přežila jen třetina a zbytek se potácí mezi vzpomínkou a pokusem o nový model podnikání. Co to znamená pro lidi, kteří v tom životně žili a proč se mění tvář cestovních show, o tom se teď budeme bavit bez rychlých soudů. Slzy a prázdné manéže Pohled do zákulisí ukazuje rozličné osudy. Na jedné straně stojí bývalí akrobaté a krotitele,