Kdyby člověk od mladosti až do stáří svého zapisoval všecky poklesky a hlouposti, kterých se dopustil, měl by každý velkou knihu, povzdechl si ve svých deníkových zápiscích národní buditel Josef Jungmann na začátku 19. století. Může nás těšit, že člověk ve své nepoučitelnosti se nemění a každá generace dělá stejné chyby – těmi ostatně zrajeme. Problémem bývá, že některé z těchto pošetilostí nejsou jen záležitostí trapných vzpomínek, ale na první pohled doslova bijí do očí. O co jde? Máme na mysli různá tetování, která byla pořízena se záměrem, že budou tělo zdobit nebo demonstrovat světonázor jeho nositele. Avšak postupem času se ukázalo, že to nebyl zrovna dobrý nápad.