Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) varují před rizikem pronikání nebezpečných látek do zemědělské půdy v důsledku spalování kontaminovaných směsí dodávaných jako biomasa. V posledních letech se podle inspekce objevují případy, kdy se do tepláren a kotelen místo čisté biomasy dostávají směsi obsahující odpady či materiály nepatřící do kategorie „čistá biomasa“; výsledný popílek tak může nést toxické složky a být následně uváděn do oběhu jako biopopílek určený k aplikaci na pole.
Kontaminovaný popílek může obsahovat těžké kovy (např. kadmium, olovo, rtuť), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) a další nebezpečné látky vznikající při spalování ošetřeného dřeva nebo směsí s příměsemi odpadů. Tyto látky se mohou akumulovat v půdě, pronikat do podzemních vod a případně vstupovat do potravinového řetězce, což představuje riziko jak pro kvalitu půdy, tak pro bezpečnost potravin a zdraví lidí a zvířat.
Mechanismus zneužití bývá podle ČIŽP jednoduchý: na trh se uvádí biomasa smíchaná s odpady nebo s materiály, které nesmějí být spalovány v kotlích pro biomasu; po spálení vzniklý popílek je někdy deklarován a distribuován jako „biopopílek“ či vedlejší produkt vhodný pro zemědělství. Takové jednání je v rozporu s právními předpisy o odpadech a s požadavky na nakládání s vedlejšími produkty spalování.
V posledních letech inspekce v souvislosti s těmito praktikami zasahovala a ukládala správní sankce; pokuty se pohybovaly v různém rozsahu, včetně částek v řádech milionů korun. V některých případech ČIŽP rovněž předala podněty jiným orgánům k prověření možných trestních aspektů jednání. Kontroly se podle úřadu zaměřují nejen na provozovny spalování, ale i na dodavatelské řetězce a dokumentaci o původu surovin.
Ministerstvo životního prostředí spolu s inspekcí vydalo doporučení a metodické postupy pro posuzování vhodnosti popílků pro aplikaci v zemědělství a pro jejich bezpečné nakládání. Dokumenty zdůrazňují nutnost laboratorního ověření složení vedlejších produktů spalování, sledování limitů pro vybrané kontaminanty a vedení důkladné evidence o původu a způsobu zpracování materiálů.
Úřady apelují především na tři skupiny aktérů: zemědělce, provozovatele spalovacích zařízení a dodavatele surovin. Zemědělci by měli požadovat od dodavatelů prokazatelné doklady o původu a chemickém složení biopopílku (analytické protokoly, certifikáty shody), provozovatelé tepláren a skladů musí pečlivě ověřovat vstupní suroviny a plnit povinnosti plynoucí ze zákona o odpadech, včetně řádné evidence a označování vedlejších produktů. Dodavatelé jsou vyzýváni k transparentnímu prokazování složení směsí a k respektování kategorizace materiálů podle platné legislativy.
Kromě individuálních případů se inspekce a ministerstvo setkávají i s případy organizovanějšího přemisťování odpadů za účelem jejich skrytého zpracování nebo zneužití. Proto úřady zdůrazňují potřebu meziresortní spolupráce — zahrnující kontrolní orgány, celní správu, policii i ministerstva — a důsledného monitoringu celého řetězce nakládání s odpady a vedlejšími produkty spalování.
ČIŽP deklaruje, že kontroly budou pokračovat a že v případě podezření z nelegálního nakládání s odpady bude postupováno správně i s ohledem na možné trestněprávní postihy. Cílem opatření je zabránit úniku nebezpečných látek do zemědělské půdy a ochránit tak zdraví obyvatel, kvalitu potravin a dlouhodobou úrodnost půdy.
