Premiér Petr Fiala včera na sněmovních interpelacích ostře reagoval na tlak Spojených států před nadcházejícím summitem NATO ve Washingtonu. Jádrem sporu je alianční politický závazek dosáhnout 2 % HDP na obranné výdaje a případné americké výzvy k dalšímu navyšování nad tuto hranici. Fiala potvrdil, že vláda usiluje o splnění cíle 2 % již v tomto roce, zároveň však připomněl fiskální limity a nutnost vyvažovat obranné investice s domácími prioritami.
Je důležité zdůraznit, že „2 %“ je politický cíl NATO, nikoli právně vymahatelná kvóta, a představuje poměr výdajů na obranu k hrubému domácímu produktu. V praxi se debata netočí jen kolem procenta jako takového, ale i kolem struktury výdajů: kolik půjde na provozní náklady, kolik na modernizaci ozbrojených sil, kolik na zajištění připravenosti a které částky budou směřovat do kapacit, jež posilují kolektivní obranu aliance.
Podle premiéra se tlak ze zahraničí odráží i ve vnitropolitické rovině. Vláda prý nepovažuje účast prezidenta Petra Pavla na summitu za nezbytnou, což odráží rozdílné pojetí zahraniční politiky mezi Hradem a kabinetem. Tyto rozdíly nejsou pouze formálním detailem: ukazují na rozdílné názory na to, jak aktivně a za jakou cenu by se Česko mělo zapojovat do kolektivní bezpečnosti.
Tiché, ale zásadní jsou i vnitřní debaty o dlouhodobé trajektorii obranných výdajů. Otázkou není jen jednorázové dosažení 2 %, ale udržitelný cíl, který umožní plánovat modernizaci armády, výcvik a logistiku bez destabilizace veřejných financí. Ministerstvo financí a koaliční partneři tak musí najít kompromis mezi závazky vůči NATO a možnostmi státního rozpočtu.
Americká administrativa v předvečer summitu signalizuje, že by ráda viděla evropské spojence navyšovat závazky i nad rámec 2 % a současně pokračovat v podpoře Ukrajiny. Téma podpory Kyjeva zůstává v Česku politicky rozdělující: část politické scény i veřejnosti volá po rychlejší a výraznější pomoci, jiní zdůrazňují potřebu vyvážit přeshraniční závazky s investicemi do domácích služeb a sociálních výdajů.
Rozdílné pozice mezi členskými státy NATO a uvnitř české politiky tak podle Fialy zformují agendu před washingtonským summitem a prověří schopnost vládní koalice i širšího politického konsenzu přijmout další, potenciálně trvalé závazky v oblasti kolektivní obrany a zahraniční podpory. V krátkodobém horizontu půjde o politické vyjednávání o formě a načasování zvýšení výdajů; v dlouhodobém pak o to, zda Česko dokáže sladit bezpečnostní ambice s fiskální odpovědností.
