Premiér Andrej Babiš ostře kritizuje prezidenta Petra Pavla za způsob, jakým hlava státu postupovala při jmenování vlády, za zamítnutí nominace poslance Filipa Turka i za chování v souvislosti s blížícím se summitem NATO. Podle Babiše prezident překračuje ústavní rámec a ztrácí neutrální postoj, který by měl úřad hlavy státu zachovávat; jeho jednání prý připomíná kampaň za znovuzvolení.
Babiš v rozhovorech a veřejných prohlášeních opakovaně uvádí, že spor s prezidentem začal již před jeho vlastním jmenováním. Tvrdí, že Pavel mu kladl podmínky týkající se řešení možného střetu zájmů a žádal ujištění o postupu vůči firmám holdingu Agrofert. Premiér zdůraznil, že o opatřeních vůči Agrofertu veřejně informoval, a označil za neústavní to, že prý prezident před jmenováním stanovil dodatečné podmínky. Současně uvedl, že konflikt nechtěl dále vyostřovat a do určité míry se stáhl, i když podle něj musel snášet „nepravosti“.
Na zamítnutí nominace Filipa Turka reagoval Babiš razantně. Podle něj měl prezident dostat ujištění o jiném zařazení Turka ve vládě a zároveň poukazuje na nestálost postojů v okolí hlavy státu. Tyto argumenty předkládá jako vysvětlení svého nespokojení s Pavlovým postupem při sestavování kabinetu.
V oblasti zahraniční politiky premiér varoval, že rozhodnutí prezidenta účastnit se nadcházejícího summitu NATO by mohlo poškodit mezinárodní postavení Česka. Babiš upozorňuje na rozdílné kompetence a praxi v zastupování státu v zahraničí; prezident reprezentuje stát, vláda a ministr zahraničí pak vedou zahraniční politiku, a tvrdí, že kroky hlavy státu mohou oslabit pozici vlády v zahraničních jednáních či při koordinaci bezpečnostní politiky.
Právní kontext sporu připomíná, že Ústava ČR dává prezidentovi při jmenování předsedy vlády značnou diskreční pravomoc; není v ní výslovně upravena povinnost jmenovat lídra vítězné strany. Právě tato míra diskrece v minulosti vedla k obdobným politickým neshodám o povaze a limitech prezidentského rozhodování. Právní experti často poukazují, že napětí mezi prezidentskou iniciativou a politickým mandátem výsledku voleb je spíše otázkou politické praxe než čistě právního pravidla.
Babiš rovněž kategoricky odmítl, že by plánoval kandidovat v příštích prezidentských volbách. Napětí mezi úřadem prezidenta a premiérem však podle politických komentátorů zůstává faktorem, který může ovlivnit vnitropolitickou stabilitu i schopnost státu prezentovat jednotný postoj v zahraničních otázkách.
