Pokles porodnosti v Česku pokračuje. Průběžná data za první čtvrtletí naznačují další meziroční úbytek živě narozených dětí. Pokud by se tempo z tohoto období udrželo po celý rok, roční bilance by se mohla přiblížit zhruba 73 tisícům narozených, tedy hodnotám blízkým historickému minimu v evidenci od roku 1785, uvádí Český statistický úřad (ČSÚ).
Za posledních pět let se počet živě narozených snížil zhruba o třetinu. Demografové pokles připisují souběhu několika dlouhodobých faktorů: úbytku žen v reprodukčním věku (obvykle definovaném jako 15–49 let), posunu k pozdějšímu zakládání rodin, rostoucí ekonomické nejistotě a trvalým změnám životních strategií a hodnot.
Krátkodobé fluktuace v počtech porodů ovlivňují i strukturální změny v síti zdravotnických zařízení. Některé porodnice omezily lůžkovou kapacitu nebo služby, jiné byly v posledních letech uzavřeny. V zemi v současnosti funguje zhruba 80–90 porodnic. Data zaslaná nemocnicemi vykazují meziroční pokles počtu porodů přibližně o 1–2 procenta.
Celková plodnost — tzv. celkový plodnostní koeficient (TFR, total fertility rate) — se v posledních letech pohybuje kolem 1,2 dítěte na jednu ženu, tedy výrazně pod úrovní přibližně 2,1, která je považována za hranici zajišťující reprodukci populace bez migrace. Taková hladina plodnosti má dlouhodobé důsledky pro demografickou strukturu i ekonomiku.
Demografické projekce ukazují, že při zachování současných trendů by se počet obyvatel mohl v průběhu několika desetiletí snížit; v některých scénářích populace do konce století klesne k přibližně 8,5 milionu. Současně se očekává nárůst podílu seniorů, tedy rostoucí index závislosti seniorů (poměr osob 65+ k osobám v produktivním věku 15–64), což přinese zvýšený tlak na zdravotní a sociální služby a na veřejné finance.
Analytici a demografové proto zdůrazňují potřebu komplexní politiky. Mezi často uváděná opatření patří cílená podpora rodin (kombinace finančních příspěvků a služeb), rozšíření dostupnosti předškolní péče, stabilní a předvídatelná sociální a bytová politika, opatření na podporu skloubení pracovního a rodinného života (flexibilní práce, rodičovské služby) i reformy trhu práce. Řada odborníků rovněž poukazuje na roli imigrační a integrační strategie jako součásti dlouhodobého řešení demografického úbytku.
Výsledky ČSÚ a demografické scénáře proto představují výzvu pro tvůrce veřejných politik: bez koordinovaných opatření zaměřených na rodiny, trh práce a veřejné služby může pokračující nízká plodnost znamenat výrazné strukturální změny v ekonomice a sociálním systému v následujících desetiletích.
