Daniel Vaněk se po pátém semifinále loučí

Pátý zápas semifinálové série byl pro Daniela Vaňka plný emocí. Přestože v to ještě nedoufal, bylo to dle vlastních slov jeho poslední mistrovské utkání v životě. „To, co jsem psal na sociálních sítích před playoff, platí. Po této sezoně končím,“ potvrdil krátce po konci rozhodujícího střetnutí. Hodonínský útočník v pozápasovém rozhovoru líčí nejen průběh semifinále se šumperskými Draky, ale například také to, čemu by se chtěl v životě věnovat po ukončení kariéry.

Dane, jaké byly rozhodující faktory pátého semifinále?
Myslím, že klíčové byly první dvě obdržené branky, které vyplynuly z nedůrazu v předbrankovém prostoru. Před utkáním jsme se na to připravovali, říkali jsme si, že musíme hrát zhuštěně před vlastní bránou. Přesto jsme v první třetině dostaly dva slepené góly a proti dobře bránícímu Šumperku, který poté jenom čekal ve středním pásmu, je opravdu složité to otáčet. Tohle byla rozhodující pasáž zápasu.

Myslíš, že to má co dočinění s efektivitou? Byli hokejisté Šumperka v celé sérii efektivnějším týmem?
Rozhodně byli. Hráli na tři lajny, takže nemohli hrát rozlítaný, fyzický hokej jako my. Naše mužstvo aplikovalo spíše fyzický hokej, takovou tu celoplošnou hru. Řekl bych, že zvítězila jejich zkušenost, možná dokonce až vyčůranost. Byli pohotovější, gólovější ve finálních fázích a nasázeli nám branky. Pokud se budeme bavit o dnešním zápase, tak nám to tam prostě nepadalo, přestože jsme si vytvořili tlak ve třetině i gólové šance. V tomto byl rozdíl v celé semifinálové sérii.

Dnes vám trochu odskakovaly puky od holí, kombinace vázla, zkrátka nic nešlo. Byli jste nervózní? Dolehla na vás tíha rozhodujícího zápasu?
Určitě. Strašně moc jsme chtěli postoupit do finále, předsezónní cíle byly daleko vyšší. K nervozitě přispěl i průběh zápasu, po dvou inkasovaných gólech jsme byli v křeči. Nedokázali jsme dát takový ten škaredý gól, kterým bychom se chytli. Jak postupoval čas, tak se naše nervozita stupňovala. To se zkrátka stává v každém zápase, dnes to vycházelo z obdržených gólů zkraje zápasu.

Dle tvého názoru, byl Šumperk lepším nebo šťastnějším týmem?
Byla to velice vyrovnaná série. V obou utkáních na domácím ledě jsme byli lepší my, Šumperk naopak hrál prim na svém ledě. Dnes soupeř byl lepší v koncovce, zkušenější a i když hrál na tři formace, tak o ten kousek byl asi lepší než my.

Hosty dnes podržel vynikajícími zákroky brankář Vlastimil Lakosil. Byl právě on základním stavebním kamenem šumperského úspěchu?
Myslím, že základem jejich výkonu byl až v tom dnešním zápase. Předtím jsme mu dokázali nastřílet mnoho branek, až jsme z toho byli překvapení, protože tolik gólů nepouští. Byli jsme přesvědčeni o tom, že v rozhodujícím střetnutí to bude podobné. Dnes byl hostující brankář vidět nejvíc ze všech zápasů v sérii. Chytil toho strašně moc navíc, zlikvidoval veškeré naše šance a dnes to na něm měli postavené.

Před vyřazovací částí jsi na sociálních sítích zveřejnil informaci, že tohle bude tvé poslední hokejové playoff v roli hráče. Jak to vidíš nyní, pořád to platí?
Ano, určitě. Rozhodl jsem se tak kvůli rodině. Tohle byla moje poslední šance v kariéře na to, abych udělal obrovský úspěch a dokázal to s toule skvělou partou kluků. Nejde to změnit, ať už bychom letos uspěli nebo ne, protože rodina a děti mě potřebují. Už nejde kombinovat ten náročný cyklus hokeje s prací, takže tahle životní změna nastane.

Plánuješ se věnovat hokeji i nadále?
Budu se mu věnovat i dál, především svému synovi, který je do hokeje velice zapálený. Chtěl bych se zapojit ve Zlíně do trénování mládeže – od školky bruslení až po nějaké ty žáčky. A zároveň budu na sobě pozorovat, jestli by mě to bavilo nebo ne. Chci se zapojit do této sféry hokejového života a být přínosem hokeji obecně. A hlavně pomáhat mému synovi, být takovým jeho rádcem a správným hokejovým tatínkem.

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient