Ekonom Tomáš Havránek představil několik opatření, která podle něj mohou zmírnit tlak na veřejné finance a zvýšit efektivitu ekonomiky. Mezi klíčové návrhy patří opatrnější využití části devizových rezerv České národní banky, přehodnocení regulace hypotečního trhu, lepší plánování veřejných výdajů a posílení institucionálních záruk při obsazování vedení centrální banky.
U devizových rezerv Havránek navrhuje zvážit citlivější investiční přístup s možností částečné alokace do akcií za účelem zvýšení dlouhodobých výnosů. Zdůrazňuje však, že jakákoli změna musí respektovat primární mandát ČNB, tedy zejména zajištění cenové stability, a zásady bezpečnosti a likvidity aktiv. Dodatečné výnosy by podle něj měly být nejprve využity k pokrytí ztrát a tvorbě přiměřených rezervních polštářů a teprve poté promítnuty do toků do státního rozpočtu. Jakékoli kroky musí být podloženy právním rámcem a transparentní komunikací, aby nedošlo ke ztrátě důvěry na finančních trzích.
K regulaci hypotečního trhu Havránek upozorňuje na riziko nadměrného zpřísňování podmínek. Příliš razantní omezení dostupnosti úvěrů může snížit přístup k bydlení, aniž by adekvátně snížilo systémové riziko. Doporučuje proto cílená opatření, která zohlední rozdílnou situaci domácností – například diferenciaci podle ukazatelů jako poměr půjčky k hodnotě nemovitosti (LTV) či schopnost splácet – namísto plošných pravidel, která mohou penalizovat solventní žadatele.
V diskusi o boji proti šedé ekonomice Havránek varuje před mylným hodnocením efektů „obělení“ ekonomiky. Zvýšení podílu vykázaných příjmů a daňových základů často vede k jednorázovému nárůstu nominálních ukazatelů (např. HDP), který nemusí odpovídat reálnému zvýšení produkce či produktivity. Doporučuje rozlišovat mezi čistě účetními efekty a trvalými strukturálními zlepšeními v ekonomice.
Dalším opomíjeným problémem je podle něj praxe ministerstev navyšovat výdaje ke konci fiskálního roku. Havránek apeluje na lepší rozpočtové plánování, víceletý výhled a přísnější vnitřní kontrolu závazků, aby se eliminovaly improvizované a nekoncepční výdaje, které zhoršují fiskální pozici bez reálného přínosu.
Na institucionální úrovni Havránek závěrem připomíná význam role prezidenta republiky při jmenování guvernéra ČNB. Poukazuje, že tento pravomocenský prvek podtrhuje potřebu chránit nezávislost centrální banky a zavést transparentní a konzistentní pravidla pro obsazování klíčových pozic tak, aby byla zachována důvěryhodnost měnové a fiskální politiky.
Havránkova vize kombinuje hledání dodatečných zdrojů, opatrnou deregulaci tam, kde zpřísnění škodí, a posílení institucionálních záruk. Důraz klade na vyvážený přístup – rizikovější strategie mohou přinést vyšší výnosy, ale musí být provázeny odpovídajícími mechanismy ochrany a transparentními pravidly.
