Na veřejnost se dostalo video zachycující dvoumístnou verzi ruské stíhačky Su-57. Při té příležitosti ruský představitel zopakoval, že upravený stroj má kromě klasických bojových úkolů plnit i roli výcvikového letounu a platformy pro velení a řízení (C2).
Su-57 je dvoumotorový, nadzvukový víceúčelový stíhací letoun, který jeho výrobce a ruské velení řadí mezi stroje páté generace. Je navržený k likvidaci vzdušných i pozemních cílů a klade důraz na moderní avioniku, senzorovou fúzi a opatření snižující odhalitelnost vůči radarům (snížená efektivní radarová plocha – RCS), aby zvýšil šance přežití při působení protivzdušné obrany.
Dosavadní publicita se soustředila na jednomístné prototypy a výrobní verze. Nově zveřejněné záběry ukazují prodlouženou kabinu s druhým sedadlem za pilotem. Podle oficiálních vyjádření má být druhý člen osádky instruktorem, operátorem palubních systémů nebo velitelským důstojníkem odpovědným za koordinaci víceplatformových operací, čímž se rozšiřuje potenciální využití stroje směrem k velitelským a řídícím funkcím.
Mezi odborníky převládá názor, že dvoumístná konfigurace může usnadnit komplexní nasazení v roli velitelské platformy, zejména při koordinaci autonomních či dálkově řízených bezpilotních prostředků v konceptu manned–unmanned teaming (MUM‑T, tzv. „wingman“). Na jednom z představených exemplářů byly navíc patrné grafické prvky a označení evokující propojení s drony, což tuto koncepci dále podtrhuje.
Technicky však přidání druhého místa znamená zvýšení hmotnosti a změnu tvaru přední části trupu i kabiny. To může negativně ovlivnit jak aerodynamiku, tak řízení signatury – tedy RCS a infračervenou stopu. Návrháři proto budou muset upravit avioniku, chlazení a rozvody v kabině, přizpůsobit rozvržení senzorů a antén a v některých případech provést konstrukční korekce rámu nebo použít kompenzační materiály a tvarová řešení, aby byly zachovány požadované bojové parametry.
Dopad na výkony včetně manévrovatelnosti a doletu bude záviset na výsledcích statických a letových zkoušek; možné řešení zahrnuje výkonnější motory, úpravy nádrží paliva či softwarové přenastavení řízení letu a systémů tahu. Důležitou součástí pozorovaných přestaveb bude také integrace rozšířených datových spojení a kybernetických a elektronických prostředků pro C2 a řízení spolupracujících bezpilotních systémů.
Z provozního hlediska by dvoumístná varianta mohla zkrátit dobu a zvýšit kvalitu výcviku pilotů na reálném bojovém typu bez nutnosti používat oddělené výcvikové stroje. Současně by umožnila nasazení dedikovaného operátora senzorů nebo velitelského důstojníka pro řízení skupinových úkolů v reálném čase, což zvyšuje taktickou flexibilitu, ale i složitost palubních postupů a logistických požadavků.
V tuto chvíli jde podle dostupných informací o demonstrační fázi a testování; není jasné, kdy a v jakém počtu by se dvoumístné Su‑57 mohly objevit v běžném provozu. Rozhodnutí o sériové výrobě bude záviset na výsledcích testování, operačních požadavcích a ekonomicko‑průmyslových možnostech výrobce a státního objednatele.
Strategicky má vývoj dvoumístné verze význam: pokud bude úspěšný, může Rusku poskytnout flexibilnější nástroj pro řízení moderních víceplatformových operací v prostředí s elektronickým bojem a rozvinutými bezpilotními systémy. Současně však realizace takového projektu vždy nese rizika v podobě zvýšených nákladů, prodlouženého vývoje a nutnosti kompromisů mezi stealth charakteristikami a funkční výbavou.
