Bývalý prezident USA Donald Trump ve vysílání uvedl, že Washington uvažuje o zasažení masivu v okolí íránského jaderného areálu v Natanzu s cílem neutralizovat podzemní infrastrukturu. Podle něj by šlo o likvidaci rozsáhlých podzemních tunelových větví, opevněných prostor a skladů, které, podle vojenských analytiků, komplikují přístup i účinnost protibunkrových prostředků.
Současně americké ozbrojené síly oznámily noční údery na íránské pozice. Místní média referovala o explozích v přístavním centru Bandar Abbás a na ostrově Kish. Informace o škodách a obětech jsou zatím neúplné a Írán oficiálně zásahy nepotvrdil ani nevyvrátil.
Situace přichází v době zvýšeného napětí v oblasti Hormuzského průlivu, která je klíčovou námořní trasou pro globální dodávky ropy a zemního plynu. V posledních týdnech tam došlo k několika incidentům ohrožujícím plavbu, včetně útoků na komerční lodě a blokád. Krátkodobá dohoda mezi stranami dříve částečně uklidnila prostředí a umožnila zahájení diplomatických jednání, avšak pozorovatelé upozorňují, že dosažené kroky zatím nevedly k trvalému urovnání sporu.
Analytici varují, že další eskalace by mohla mít bezprostřední dopady na bezpečnost námořní dopravy v Perském zálivu — zvýšení rizika útoků na tankery, rozmístění min nebo zvýšené vojenské přítomnosti v tranzitních pásmech. To by se pravděpodobně promítlo i do energetických trhů: narušení dodávek nebo zvýšení přepravních rizik se odráží ve růstu pojistných sazeb pro lodě a v tlaku na ceny ropy a plynu.
Z vojensko-technického pohledu je zásah proti Natanzu komplikovaný. Moderní komplexní podzemní struktury vyžadují přesné zpravodajské údaje a speciální penetrační munici (tzv. bunker-busters) nebo kombinaci kinetických a přesně naváděných prostředků. Současně existuje vysoké riziko civilních obětí a sekundárních škod, které mohou mít politické a právní důsledky na mezinárodní scéně.
Spojenci i regionální aktéři nyní diplomatické i vojenské kroky podrobně sledují. Nejasnost ohledně cílů a následků a pokračující rétorika zvyšují pravděpodobnost řetězových reakcí a omylů, které by mohly konflikt rozšířit. Řešení zůstává kombinací přímých jednání, snah o deeskalaci v klíčových námořních koridorech a mezinárodního tlaku, který by minimalizoval riziko dalšího rozhoření konfliktu s globálními ekonomickými následky.
