Koalice Pokračujme ve změně – Demokratické Bulharsko (PP–DB) zvítězila v parlamentních volbách se ziskem přibližně 37–38 procent hlasů a porazila tak dosavadní dominantní stranu GERB (Občané pro evropský rozvoj Bulharska). Výsledek může po sérii nerozhodných voleb přinést relativní politickou stabilitu, pokud se vítězné formaci podaří sestavit funkční parlamentní většinu a stálý vládní kabinet.
Klíčovým úkolem nyní bude vyjednávání o koalicích. V bulharském politickém systému platí, že prezident uděluje mandát k sestavení vlády vítězné politické síle; pokud nejsou jednání úspěšná, mandát může být následně udělen jinému subjektu a v praxi může prezident jmenovat i přechodnou vládu. Role prezidenta Rumena Radeva je proto významná, avšak nelze ho zaměňovat s vedením parlamentní většiny: Radev není lídrem vítězné koalice a sám o sobě není automatickým kandidátem na premiéra.
Radev si během předchozích politických krizí vybudoval pozici osoby, která jmenuje přechodné vlády, což zvýšilo jeho politický vliv. Zahraniční partneři jej nicméně vnímají rozdílně; někteří západní aktéři ho považují za opatrnější v otázkách sankcí vůči Rusku a v některých otázkách týkajících se politiky Evropské unie, což vyvolává obavy z možných posunů v zahraniční politice Sofie. Jakékoli změny v orientaci vůči EU či NATO by měly důsledky pro bezpečnostní a energetickou spolupráci v regionu.
Geopolitický rozměr volebního výsledku je významný. Bulharsko leží na pobřeží Černého moře a je členem EU i NATO; stabilní vláda v Sofii je důležitá pro zajištění bezpečnosti námořních komunikací, koordinaci v oblasti černomořské bezpečnosti a pro logistiku vývozu zemědělských komodit z Ukrajiny, zejména obilí. Oslabení proevropských či proatlantických pozic by mohlo ovlivnit regionální politiku, interoperabilitu v rámci NATO i energetické transity a investice. V médiích se proto objevují paralely s politickými posuny v jiných členských státech EU, například s politickými posuny v Maďarsku, a analýzy upozorňují na rizika fragmentace společných postojů EU.
Domácí veřejné mínění zůstává převážně proevropské, avšak volby odrážejí výraznou nespokojenost s politickou kulturou, klientelismem a korupcí. Hlavní domácí výzvy pro novou vládu budou institucionální reforma, konsolidace veřejných financí a řešení sociálně-ekonomických tlaků, přičemž případné politické kompromisy budou posuzovány i z bezpečnostně-geopolitického hlediska.
Rozhodující pro další vývoj bude, zda koalice PP–DB dokáže zajistit stabilní parlamentní většinu, sestavit koherentní a schopný kabinet a zároveň vyvážit domácí priority s mezinárodními závazky vůči EU a NATO. Úspěch v těchto úkolech určí, zda výsledek voleb přinese očekávanou stabilitu a předvídatelnost v politice Bulharska i v širším černomořském a evropském kontextu.
