Ostravský areál bývalého dolu Jindřich, v jehož centru stojí památkově chráněná těžní věž, se desítky let potýká s postupným chátráním a rostoucími bezpečnostními i sociálními problémy. Zatímco věž jako nemovitá kulturní památka zůstává dominantou území, okolní objekty – dříve využívané pro služby, ubytování a provozy včetně někdejšího hotelu Jindřich – jsou částečně opuštěné a neudržované.
V posledních letech se do volných prostor nastěhovali lidé, kteří tam nelegálně přespávají; podle obyvatel okolí se v areálu objevují osoby s drogovou závislostí, což zvyšuje riziko požárů i zřícení konstrukcí. Sousedé a místní podnikatelé opakovaně upozorňují na nevyhovující stav objektů a iniciovali petici a další podněty k úřadům, které podle nich získaly širokou podporu obyvatel. Monitorování situace provádějí městské složky včetně policie a hasičů společně se sociálními pracovníky.
Řešení komplikují právní a vlastnické vazby. Aktuální vlastník je developerská společnost, která předložila záměr přebudovat areál na rezidenční a komerční projekt; investor však uvádí, že zahájení prací je vázáno na změnu územně-plánovací dokumentace a na dokončení stavebního řízení. Město a památkový úřad zároveň upozorňují, že jakékoliv zásahy do památkově chráněné těžní věže a dalších historických částí budou podléhat zvláštním podmínkám a souhlasům vyplývajícím z památkové péče.
Situace kolem Jindřicha ilustruje častý konflikt v postindustriálních městech: kolizi mezi ochranou kulturního dědictví, komerčními developerskými záměry a bezprostředními bezpečnostními a sociálními potřebami místních obyvatel. Právní omezení zásahů do soukromého majetku, administrativní nároky spojené se změnami územního plánu a s povolovacími procesy a současně povinnost zajistit bezpečnost veřejnosti vytvářejí složitou situaci, kterou nelze rychle vyřešit.
K vyřešení stavu areálu je podle místních aktérů nezbytná koordinace mezi městem, památkovou ochranou, vlastníkem a komunitními organizacemi: rychlé kroky by měly řešit bezprostřední rizika (zajištění a stabilizaci nebezpečných částí, prevence požárů, sociální intervence směrem k osobám užívajícím objekty); paralelně je třeba postupovat v územně-plánovací a stavebněprávní rovině, aby byly jasné podmínky budoucí přestavby a ochrany památky. Bez takto koordinovaného přístupu hrozí, že se areál bude nadále propadat do dlouhodobého chátrání s dopady na bezpečnost a kvalitu života v přilehlých částech města.
