Po nedávných jednáních v Bruselu přetrvávají mezi členskými státy zásadní neshody ohledně podoby víceletého finančního rámce (VFR) Evropské unie pro období 2028–2034. Jednoznačné řešení zatím nevzešlo; další kola vyjednávání se očekávají v nadcházejících měsících. Hlavními body sporu jsou objem a přerozdělení kohezních prostředků, zavedení nových vlastních zdrojů EU a vyvažování tradičních investic s novými prioritami, jako jsou bezpečnost, migrace a adaptace na změnu klimatu.
Pro Česko a další země střední a východní Evropy je klíčová otázka financování územní soudržnosti. Kohezní politika zahrnuje zejména Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Fond soudržnosti a Evropský sociální fond Plus (ESF+). Praha opakovaně zdůrazňuje potřebu zachovat objem prostředků určených na regionální investice a spolufinancované projekty, které jsou pro méně rozvinuté regiony zásadní. Podobné obavy deklarují i další členské státy Visegrádu a širší skupina zemí střední a východní Evropy, které varují před výrazným omezením toků do jejich regionů.
Spor se netýká pouze celkového rozpočtu, ale i poměru mezi tradičními kohezními výdaji a novými prioritami. Některé členské státy a instituce EU navrhují přesouvat část prostředků na výdaje spojené s bezpečností, zvládáním migrace, klimatickou adaptací nebo kybernetickou odolností. Pro země závislé na strukturálních fondech to znamená tlak na přeskupení podporovaných oblastí a potenciální snížení prostředků dostupných pro místní infrastrukturu, zdravotnictví či školství.
Dalším klíčovým bodem jsou návrhy, jak VFR financovat. Evropská komise a řada členských států prosazují rozšíření systému vlastních zdrojů Unie — například prostřednictvím příjmů z emisních schémat, příspěvků z uhlíkového cla (CBAM), digitální daně či jiných celoevropských poplatků. Přijetí nových vlastních zdrojů je však politicky citlivé: rozhodování o nich vyžaduje jednomyslnost v Radě EU a obvykle i ratifikaci vnitrostátními parlamenty, což zvyšuje riziko blokací a prodlení.
Do diskuse se promítají i domácí fiskální závazky vůči aliančním cílům. Závazky zemí NATO navyšovat obranné výdaje (např. cíl 2 % HDP) ovlivňují plánování státních rozpočtů a snižují fiskální prostor pro spolufinancování projektů z fondů EU. Pro českou vládu je proto nutné vyvažovat mezinárodní závazky v oblasti obrany se zachováním investic do regionálního rozvoje a veřejných služeb.
Průběh jednání bude záviset na politické vůli členských států a na dosažení kompromisu mezi Evropskou komisí, Radou EU a Evropským parlamentem. Klíčové problémy, které zůstávají otevřené, jsou celkový objem VFR, poměr mezi kohezní politikou a novými prioritami, mechanismus financování prostřednictvím vlastních zdrojů a garance pro méně rozvinuté regiony. Pro české regiony a veřejné investice je výsledek vyjednávání zásadní — od něj se budou odvíjet možnosti projektového financování, spolufinancování a dlouhodobé plánování infrastrukturních a sociálních politik.
Vyjednávání budou pravděpodobně intenzivní i v nadcházejících měsících; konečná podoba VFR bude výsledkem kompromisů mezi ochranou kohezních toků, novými politickými prioritami Unie a ochotou členských států přijmout nové zdroje financování.
