Italské pobřeží i historická centra čelí rostoucímu tlaku masového turismu; v posledních letech proto přibývají přísnější režimy regulace návštěvnosti. Cílem těchto opatření je chránit citlivé přírodní i kulturní lokality, zmírnit přetížení infrastruktury a zlepšit kvalitu pobytu turistů i místních obyvatel.
Na Sardinii patří mezi nejvýraznější příklady zátoka La Pelosa, kde platí kapacitní omezení – v hlavní sezóně (zhruba květen–září) je denní kapacita omezena na 1 500 osob a vstup je zpoplatněn (přibližně 5 eur). Vstupenky na žádané termíny se rychle vyprodávají; systém kombinuje předprodej, uvolňování bloků předem a krátkodobé alokace těsně před začátkem dne, aby se počet návštěvníků udržel pod únosnou kapacitou lokality. Podobně jsou řízené i další chráněné lokality, například Cala Goloritzé, kde je denní limit přibližně 250 návštěvníků během období, kdy je přístup povolen.
Mechanismy regulace obvykle zahrnují rezervační kvóty, povolenky a digitální kontrolu vstupu (QR kódy, online registrace). Využívají se také sezónní management a strategie redistribuce návštěvnosti, tedy posun některých aktivit do méně vytížených období, s cílem snížit tlak na ekosystémy, zabránit erozi a ochránit biodiverzitu.
Ve městech s vysokou koncentrací návštěvníků, jako jsou Benátky, se zavádějí poplatky pro denní návštěvníky – tzv. „Venice Day Pass“ či obdobné vstupné. Diskutuje se o flexibilních modelech cenotvorby (dynamické cenění), kdy by se v nejvytíženějších dnech a obdobích ceny zvyšovaly, zatímco v méně frekventovaných obdobích by byly nižší. Tyto příjmy jsou často určeny na údržbu infrastruktury, financování služeb a ochranu kulturního dědictví.
Vedle kvót a vstupného zavádějí některá přímořská města i pravidla chování – omezení pobytu v plavkách mimo plážové zóny, zákaz konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích nebo přísnější sankce za nesprávné parkování a blokování veřejných komunikací. Vymáhání zajišťují mobilní kontrolní týmy, obecní policie a v některých případech kamerové systémy.
Opatření jsou často kontroverzní: na jedné straně snižují negativní dopady nadměrné návštěvnosti a zvyšují udržitelnost, na druhé straně mohou krátkodobě ovlivnit tržby místních provozovatelů a dostupnost destinace pro širší skupiny návštěvníků. Itálie proto hledá rovnováhu mezi ochranou přírodních a kulturních hodnot a udržením ekonomické přitažlivosti cestovního ruchu; regulace vstupu, poplatky a pravidla chování zůstávají předmětem veřejné diskuse a průběžného ladění s ohledem na environmentální, sociální i ekonomické dopady.
