Pyeonghwa Motors vznikla na přelomu tisíciletí jako netradiční společný podnik, který měl propojit politické ambice otevírání vztahů mezi Korejemi s omezeným komerčním projektem automobilové výroby v Severní Koreji. Jihokorejský partner byl propojen s náboženskou organizací s mezinárodní sítí kontaktů (Církev sjednocení/Unification Church). Severokorejskou stranu zastupoval státem kontrolovaný subjekt. Projekt plnil současně politickou, ekonomickou i symbolickou roli: akcentoval možnost dialogu mezi režimy a prezentoval automobilový průmysl jako známku „modernizace“.
Výrobní závod byl vybudován v blízkosti Pchjongjangu a od počátku fungoval primárně jako montážní linka pro dovážené kompletní sestavy (CKD — completely knocked down kits). Tento přístup umožnil rychlé zahájení výroby při relativně nízkých kapitálových investicích, protože nevyžadoval rozsáhlou domácí výrobu vstupních dílů ani komplexní dodavatelský řetězec. První vozy vznikaly montáží dovážených komponentů, nikoli od základu vyvinutou národní konstrukcí.
Technicky vycházely první modely z cizích konstrukcí a licencí; názvosloví i design často zdůrazňovaly spíše symbolickou než inovační složku značky. S rostoucími náklady a logistickými obtížemi spojenými s evropskými licencemi podnik postupně přesunul část produktové základny na méně náročné čínské platformy a technologie. Pod značkou Pyeonghwa tak vznikaly karosérie a modely založené na čínských konstrukcích, přičemž míra domácí přidané hodnoty zůstávala omezená.
Objem výroby byl trvale nízký. Podle otevřených zdrojů a odborných odhadů se v průběhu první dekády sestavily pouze nižší tisíce vozidel; přesná čísla chybí kvůli omezené transparentnosti a státnímu režimu. Faktory bránící větší expanzi zahrnovaly omezenou domácí kupní sílu, narušené a formálně složité dodavatelské vztahy, externí ekonomické sankce a administrativní překážky při provozu v uzavřené ekonomice.
Kromě praktické produkční stránky měl projekt výrazný propagační rozměr. Automobily byly využívány jako symbol technického pokroku a prostředek pro domácí i zahraniční prezentaci „modernizačních“ snah režimu. Reálný dopad Pyeonghwa Motors na rozvoj uceleného domácího automobilového průmyslu v Severní Koreji zůstal nicméně marginální: podnik nevytvořil robustní dodavatelskou základnu ani masovou poptávku po vlastních vozech.
Dnes má dědictví projektu ambivalentní charakter. Na jedné straně jde o ojedinělý případ mezistátního ekonomicko-politického experimentu na rozhraní 20. a 21. století; na druhé straně názorně ukazuje limity takových iniciativ v podmínkách izolované ekonomiky řízené centrálně. Současný stav výroby, modelová nabídka a kapacitní využití závodu nejsou veřejně dostupné a zůstávají předmětem odhadů, což komplikuje hodnocení dlouhodobého přínosu projektu pro severokorejskou průmyslovou výstavbu.
