Andrej Babiš, bývalý premiér a předseda hnutí ANO, popsal neformální pracovní večeři, která podle něj proběhla první den vrcholné schůzky NATO. Podle jeho slov šlo spíše o společenské rozhovory a uvolněnou atmosféru; účastníci prý nerozebírali podrobně otázky obranných výdajů ani jiné formální body agendy.
Prezident Petr Pavel k těmto mimokanálovým setkáním přistupuje odlišně. Zdůrazňuje, že i mimo oficiální jednání se navazují osobní kontakty a buduje se důvěra mezi lídry, což může později ovlivnit formální rozhodovací procesy. Oba popisy tak poukazují na rozdíl mezi rolí neformálních interakcí a rolí formální agendy summitu.
Neformální pracovní večeře, diskuse u kulatého stolu či krátká bilaterální setkání mají v diplomacii dlouhou tradici. Umožňují rychlé navázání kontaktů, testování kompromisních návrhů bez tlaku veřejného vystoupení a vysvětlování postojů v méně choreografovaném prostředí. Taková setkání často slouží jako prostor pro „přípravu půdy“ — neformální domluvy, které se následně promítají do oficiálních jednání.
Zda a do jaké míry tyto neformální rozhovory přímo ovlivní politická rozhodnutí, závisí na povaze projednávaných témat a na výsledku následujících formálních jednání. Neformální dohody nejsou právně závazné a k jejich přeměně v konkrétní závazky obvykle dochází až v rámci oficiálních mechanismů — např. v podobě společných prohlášení, rezolucí nebo konsensu v pracovních skupinách aliance.
Oba pohledy jsou komplementární: Babiš popisuje bezprostřední charakter setkání, prezident Pavel připomíná jejich strategický význam pro budování důvěry a usnadnění konsensu. Současně však tato dynamika klade zvýšené nároky na transparentnost a demokratickou kontrolu rozhodovacích procesů, protože část politických dohod se může formovat mimo veřejné jednání.
