V první polovině roku 2024 ožily školy v Ústeckém kraji bohatou nabídkou environmentálního vzdělávání, které kladlo důraz na přímé terénní zkušenosti, péči o místní biotopy a zapojení komunitních aktérů. Iniciativy pořádané základními školami i krajskými institucemi měly za cíl prohloubit ekologickou gramotnost žáků a ukázat praktické postupy ochrany přírody.
V březnu se velký sál krajského úřadu zaplnil žáky z několika škol, kteří prezentovali výsledky svých projektů a sdíleli zkušenosti z terénu. Nešlo pouze o formální prezentace; žáci předvedli konkrétní výstupy z terénních akcí, monitoringů a spoluprací s ochranářskými organizacemi.
Praktické dovednosti sbírali například žáci ZŠ Anežky České v Ústí nad Labem. Při akci v lokalitě Maxičky u Děčína asistovali při bezpečném přemisťování živočichů přes frekventovanou komunikaci č. 254 — podle školních zpráv šlo o několik set jedinců, převážně obojživelníků. Součástí zásahu bylo i uklizení bezprostředního okolí a odvoz odpadu; nasbíráno bylo pět pytlů směsného komunálního odpadu.
Menší školy v Hrobu a Povrlech zapojily žáky do badatelských aktivit zaměřených na ptačí společenstva a vodní biotopy. Děti prováděly terénní monitoring, zaznamenávaly pozorování a sbíraly data, která budou sloužit jako výukový materiál a podklad pro další šetření. Podobné aktivity rozvíjejí dovednosti systematického pozorování a interpretace ekologických dat.
Den Země v Roudnici nad Labem spojil laboratorní pokusy a terénní měření s praktickými ukázkami managementu drobných městských stanovišť. Program doplnilo slavnostní otevření zookoutku, který má sloužit jak k environmentální výchově školních skupin, tak k péči o malé domácí a hospodářské druhy v rámci komunitních projektů.
Speciální školy v Teplicích nabídly žákům inkluzivní zážitkové programy upravené podle jejich potřeb a integrované do běžného školního plánu, čímž se zvyšovala dostupnost environmentálního učení pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V Jirkově se školy zaměřily na propojení moderních technologií s praktickými projekty; jedna škola dokončila školní skleník, který je nyní pravidelně využíván v hodinách biologie a pracovních činností pro výuku pěstebních technik a udržitelné produkce.
Hmatatelné výsledky těchto aktivit přesahují okamžitý vzdělávací efekt: žáci získali konkrétní dovednosti v terénní práci, posílila se meziškolní i mezisektorová spolupráce — školy, neziskové organizace a obce intenzivněji spolupracují — a vznikají podklady pro dlouhodobý monitoring místních ekosystémů. Ústecký kraj tak se svým pestrým krajinářským profilem a průmyslovou historií postupně buduje ucelenou nabídku environmentálního vzdělávání, která propojuje teoretickou výuku s praxí a podporuje aktivní přístup k ochraně místního životního prostředí.
