Washington a Teherán podle dostupných informací vedou intenzivní diplomatická jednání o možné dohodě, která by omezila íránský jaderný program a současně přispěla ke snížení regionálního napětí. Podoba jednání zůstává neveřejná; zúčastněné strany dosud oficiálně nepotvrdily žádný konkrétní text.
Bílý dům a další aktéři zdůrazňují, že součástí případné dohody musí být ověřitelné záruky, které zabrání Íránu získat jadernou zbraň. To zahrnuje mechanismy inspekcí a monitorování za účasti mezinárodních orgánů, zejména Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), jasné limity na obohacování uranu a transparentní režimy kontroly technologií a zařízení.
Spojené státy opakovaně varovaly, že v případě porušení ujednání jsou připraveny využít „všechny dostupné prostředky“ k obraně svých zájmů a bezpečnosti spojenců. V diplomatickém jazyce to zahrnuje jak obnovení či zpřísnění sankcí, tak udržení vojenských a koaličních možností jako odstrašujícího faktoru.
Do jednání se promítají i otázky námořní bezpečnosti v Hormuzské úžině a opatření proti destabilizujícím aktivitám regionálních militantních skupin operujících na příkaz či s podporou externích aktérů. Konkrétní návrhy týkající se eskorty námořní plavby, systémů sdílení zpravodajských informací nebo spolupráce v oblasti protiraketové obrany zůstávají předmětem jednání a nebyly dosud potvrzeny.
Izrael a další regionální aktéři bedlivě sledují vyjednávání a naléhají na to, aby jejich bezpečnostní obavy byly plně zohledněny. V Jeruzalémě přetrvává opatrný postoj: izraelské vedení požaduje účinné, vynutitelné záruky omezující íránský vliv v sousedních státech a prevenci přenosu balistických technologií a konvenčních zbraní.
V Libanonu a mezi proíránskými skupinami byla reakce smíšená. Hizballáh, který udržuje těsné vazby s Teheránem, opakovaně odmítá demilitarizaci jako podmínku řešení a obhajuje svou zbraň jako prvek obrany libanonské suverenity. Libanonské ústřední orgány naopak trvají na tom, že otázky monopolu státního násilí a bezpečnosti musí řešit instituce státu v souladu s jeho ústavním rámcem.
Do širšího kontextu vyjednávání patří i situace v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu, kde přetrvávající násilí a opakované incidenty mezi izraelskými osadníky a palestinským obyvatelstvem ztěžují snahy o regionální stabilizaci. Nestabilita v těchto oblastech má potenciál komplikovat diplomatická ujednání, neboť prodlužuje seznam bezpečnostních rizik, která musí být brána v potaz.
Přes intenzitu kontaktů mezi Washingtonem a Teheránem zůstávají jednání komplikovaná a mnohofaktorová. Nepotvrzený je jakýkoli konečný text dohody i termín jejího podpisu; diplomaté pokračují v konzultacích, zatímco regionální aktéři i mezinárodní společenství sledují vývoj s vysokou pozorností.
