Nové rozsáhlé terénní měření potvrzují, že rozšiřování elektrických a jiných nízkoemisních vozidel přináší v městském prostředí hmatatelné zlepšení kvality ovzduší — především snížením koncentrací oxidu uhelnatého (CO) a jemných prachových částic (PM). Dvě rozsáhlé studie, které kombinovaly satelitní pozorování, sítě pozemních měřicích stanic a administrativní data o registracích vozidel, ukazují konzistentní, byť prostorově a sektorově diferencovaný efekt.
V čínských aglomeracích autoři sledovali změny koncentrací škodlivin souběžně s růstem podílu alternativních pohonů. Tam, kde se podíl elektromobilů a dalších nízkoemisních vozidel zvýšil z okrajových hodnot na jednotky procent, byly v hustě osídlených oblastech pozorovány místní poklesy znečištění; celkový dopad však silně závisel na míře penetrace — v některých metropolích podíl bezemisních vozidel přesáhl deset procent a efekt byl tam výraznější.
Kalifornská studie analyzovala změny koncentrací NO2 na úrovni poštovních obvodů a porovnávala je s počtem nově registrovaných bezemisních vozidel v daných lokalitách. V rezidenčních čtvrtích, kde doprava převážně závisí na osobních automobilech, se ukázala robustní korelace mezi nárůstem registrací elektromobilů a poklesem NO2. Naopak v oblastech s vysokým podílem těžké nákladní dopravy byly změny v koncentracích mnohem menší nebo nastupovaly pomaleji.
Chemická stránka problému částečně vysvětluje tuto heterogenitu: oxid dusičitý (NO2) nevzniká pouze jako přímý výfuk, ale i jako sekundární produkt přeměn oxidů dusíku (NOx) v ovzduší. Přetrvávající vysoké koncentrace NO2 v některých částech měst bývají proto vázány na zdroje s vysokými emisemi — zejména na dieselové těžké nákladní vozy — jejichž elektrifikace zaostává za osobními automobily.
Z hlediska veřejného zdraví přináší přechod k elektrickým pohonům největší okamžitý přínos prostřednictvím redukce jemných prachových částic, které silně korelují s předčasnými úmrtími a širokým spektrem respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. To naznačuje, že zvyšování podílu elektromobilů může relativně rychle snížit expozici populace nejškodlivějším frakcím znečištění. Plný zdravotní a environmentální přínos v oblasti NO2 však vyžaduje zároveň zásahy směřované na těžkou nákladní dopravu a komplexní dekarbonizaci celého dopravního sektoru.
Výsledky obou studií také připomínají metodologická omezení: prostorové a časové proměnné, vliv meteorologie, lokální průmyslové zdroje a měřicí nejistoty mohou ovlivnit odhadovaný signál. Přesto kombinace satelitních a pozemních dat spolu s administrativními záznamy o vozidlech poskytuje solidní důkazní základ pro politická opatření.
Pro praxi to znamená, že politika podpory elektromobility má oprávněné environmentální a zdravotní odůvodnění, ale její plný účinek na kvalitu ovzduší bude omezen, dokud se nezaměří i na elektrifikaci a regulaci nákladní dopravy, na snížení emisí u průmyslových zdrojů a na integrované plánování dopravy a energetiky. Efektivní strategie by měla kombinovat pobídky pro osobní elektromobily s cílenými opatřeními pro nákladní vozidla, infrastrukturními investicemi a regulačními nástroji na lokální i národní úrovni.
