Mezinárodní tým vědců objevil pod přibližně tříkilometrovou vrstvou ledu ve východní Antarktidě rozsáhlý dosud neznámý geologický útvar, který zásadně mění představu o tektonické evoluci této oblasti. Nově popsaná struktura zasahuje do oblastí souvisejících s pánvami Wilkes a Aurora a vykazuje vějířovité uspořádání zlomů a pánví pod ledovým příkrovem.
Výzkumníci zkombinovali radarová měření ledového příkrovu, seismická data, gravimetrická a magnetická měření a geodynamické numerické modely. Komplexní analýza ukazuje, že při rozpadu Gondwany na tomto úseku pravděpodobně neproběhl homogenní příčný lineární rifting, ale rozsáhlá rotační extenze litosféry. Místo souběžných, paralelních riftů se podle interpretace otáčely velké bloky zemské kůry kolem relativně stabilních „závěrových“ zón, což vedlo ke vzniku vějířovitého uspořádání pánví a sedimentačních depresí.
Numerické modely, které tým vyvinul, ukazují, jak by takové rotační rozpínání ovlivnilo reliéf a prostor pro hromadění sedimentů v průběhu geologického času. Modelování dobře koreluje s rozmístěním známých subglaciálních pánví a může vysvětlit směřování sedimentačního proudu a vznik hlubších oblastí pod ledem. Teorie rotační extenze navíc nabízí novou perspektivu na to, jak se část kontinentální kůry „přeskupila“ vůči Austrálii a dalším fragmentům při rozpadu Gondwany.
Objev má významné důsledky pro pochopení dynamiky antarktického ledového příkrovu a subglaciálních hydrologických systémů. Geometrie pánví a distribuce sedimentární výplně ovlivňují proudění ledu, akumulaci deformovatelných sedimentů, formování subglaciálních jezer (např. v oblastech srovnatelných s jezerem Vostok) a tím i potenciální zranitelnost a stabilitu příkrovu v dlouhodobém měřítku. Dále otevírá nové otázky týkající se historie usazování, geotermálního toku a mechaniky litosféry v této části kontinentu.
Autoři zdůrazňují, že současné závěry mají stále charakter interpretace založené na kombinaci geofyzikálních dat a modelů a je třeba je ověřit cílenými sběry dat. Potřebné jsou hustější seismické profily pro lepší rozlišení hlubinné struktury, detailní gravimetrické a magnetické mapování, další radarová měření pro zpřesnění geometrie subglaciálních pánví a v ideálním případě vrtné sondy do subglaciálních sedimentů, které by umožnily přímo datovat vrstvy, rekonstruovat sedimentační prostředí a určit tepelný režim.
Pouze rozšířená datová základna a další interdisciplinární studie umožní přesně kvantifikovat rozsah rotační extenze a její roli v geologické evoluci východní Antarktiky — s potenciálními důsledky pro naše chápání minulého i budoucího chování antarktického ledového příkrovu.
