Britský soud vynesl trest 21 let odnětí svobody 52letému muži za násilný útok na ženu ve West Manchesteru, ke kterému došlo v roce 2003. Pachatel byl identifikován na základě nových forenzních důkazů; současně vyšlo najevo, že za tentýž čin byl dříve nesprávně odsouzen jiný muž.
Rok po útoku poškozená označila muže, který byl následně odsouzen k doživotnímu trestu. Tento muž strávil za mřížemi téměř dvě desetiletí, až do roku 2020, kdy byl propuštěn poté, co test DNA prokázal jeho nevinu a došlo k formální exoneraci. Případ je tedy zároveň dramatickým příkladem omylu trestního řízení a selhání vyšetřovacích postupů.
Interní přezkum, který se případem zabýval, konstatoval, že již od roku 2010 existovaly okolnosti a dostupné informace, které mohly vést k dřívějšímu prokázání neviny odsouzeného. Zjištění přezkumu vyvolalo otázky ohledně fungování forenzních postupů, sběru důkazů a procesu přezkumu pochybných odsouzení.
Případ vyvolal rozsáhlou veřejnou debatu a posílil volání po reformách, zejména týkajících se spolehlivosti výslechů a identifikací svědků, standardizace forenzních metod a zrychlení mechanismů, které mohou vést k přezkoumání prokázaných omylů. V reakci na kauzu probíhá veřejné vyšetřování a samostatné policejní šetření, jejichž cílem je objasnit okolnosti původního vyšetřování i pozdějších přezkumů.
Rezignovali také někteří představitelé Komise pro přezkum trestních případů (Criminal Cases Review Commission, CCRC), instituce v Británii odpovědné za posuzování žádostí o obnovu řízení. Odstoupení vedení a probíhající šetření podtrhují politický i institucionální tlak, který případ vyvolal.
Případ bude mít pravděpodobně dopad nejen na místní vyšetřovací postupy v Manchesteru, ale i na celostátní diskusi o zárukách proti justičním omylům, o transparentnosti přezkumných mechanismů a o odpovědnosti institucí, které mají chránit nevinné před dlouhodobým odnětím svobody.
