Několik poslanců a senátorů navrhuje zřízení trvalého parlamentního krizového výboru, který by v případě válečného stavu nebo jiné rozsáhlé krize rozhodoval v situaci, kdy by nebylo možné svolat plénum obou komor. Podněty zazněly na čtvrtečním společném zasedání ústavně‑právních komisí a souvisejí s připravovanou revizí krizové legislativy, jež může zasáhnout i do úpravy ústavního pořádku.
Zastánci návrhu poukazují na mezeru v současné regulaci: zákonem je oběma komorám svěřena pravomoc vyhlásit válečný stav nebo schválit nasazení ozbrojených sil, chybí však zaručený procedurální mechanismus pro výkon těchto kompetencí ve chvílích, kdy je parlament paralyzován. Předseda senátního ústavně‑právního výboru Zdeněk Hraba označil zřízení výboru za prioritu; poslanec Marek Výborný uvedl, že jde o prevenci institucionální paralýzy v krizových okamžicích.
Na jednání zazněly i výhrady. Někteří odborníci a poslanci připomněli, že řešení krizových scénářů tradičně spadá do působnosti výkonné moci, zejména ministerstev vnitra a spravedlnosti, a varovali před přílišným omezováním rozhodovacích pravomocí vlády v naléhavých situacích. Poukázali také na rizika koncentrace rozhodovacích pravomocí do stálého parlamentního orgánu bez jasně nastavených kompetencí a kontrolních mechanismů.
Revize krizového práva je součástí vládního prohlášení a Senát už vyzval kabinet k urychlení prací. Ministerstvo vnitra však odmítlo kroky konkretizovat; sdělilo pouze, že příprava probíhá a dopad případných změn na ústavní úpravu bude záviset na výsledku odborné a politické diskuse.
Změny s ústavním dopadem by podle zákonodárců vyžadovaly komplikovanější legislativní proceduru: pro přijetí ústavního zákona je nutná třípětinová většina Poslanecké sněmovny – tedy podpora nejméně 120 poslanců – a současně podpora alespoň dvou třetin hlasů v Senátu. Žádná z koalic sama v obou komorách tuto většinu nemá, což znamená, že případné ústavní úpravy budou vyžadovat širší politický konsenzus napříč stranami.
Mezi diskutovanými možnostmi figurovaly i návrhy týkající se „klouzavého mandátu“ a povinnosti prezidenta jmenovat člena vlády navrženého premiérem. Koncept „klouzavého mandátu“ je v diskusi prezentován jako nástroj pro zajištění kontinuity zastoupení a rozhodování v období, kdy by někteří poslanci či senátoři nebyli schopni se účastnit hlasování, avšak jeho konkrétní podobu komise dosud nedefinovaly.
Podněty k reformám částečně pramení z nedávných zkušeností, především z pandemie covid‑19 a ze situace po ruské invazi na Ukrajinu, které podle zákonodárců odhalily slabiny stávajících mechanismů krizového řízení. Zástupci komisí rovněž poukázali na praxi ve vybraných zahraničních státech, kde podle nich existují stabilnější postupy pro rozhodování v obdobných mimořádných situacích, které by mohly posloužit jako inspirace.
Další kroky budou záviset na konkretizaci kompetencí nového orgánu, podobě navrhovaných legislativních změn a dosažení politické dohody, která by umožnila překonat potřebu ústavní většiny tam, kde by úpravy zasahovaly do ústavního pořádku.
