Stát šetří 130 milionů ročně. Takovou částku uvádí data, na která upozornila Asociace organizací v oblasti vězeňství. Probační program je ale téměř 17krát levnější než pobyt ve vězení. Úspora na jednoho klienta může být až 630 tisíc ročně. A právě proto resort spravedlnosti sáhl po razantním kroku: dotace 5 milionů pro neziskovky s probačními programy škrtl, aby ušetřil 4,9 milionu. Proti tomu stojí názor, že efektivita probačních programů je jasná: šetří peníze státu a zároveň snižují recidivu. O tom, zda má být financování zrušeno, se nyní vedou ostré debaty napříč vládními i nestátními kruhy.
Zpráva, která se objevila minulý týden, vyvolala vlnu reakcí. Redakce iROZHLAS upozornila na to, že ačkoli čísla hovoří jasně, rozhodnutí ministerstva přináší couvnutí ze strany externích organizací, které zajišťují probační služby. Ředitelé a pracovníci těchto neziskovek tvrdí, že právě jejich programy umožnily desítkám klientů vyhnout se vězeňskému prostředí, nalézt práci, zvládnout dluhy či zlepšit rodinné vztahy. Kritici pak upozorňují na to, že bez financí hrozí ztráta kapacit, ukončení programů a zhoršení výsledků v boji proti recidivě.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, který působí v rámci hnutí ANO, slíbil jednání se zástupci uvedených organizací. Po schůzkách slibuje, že se vyjasní důvody a nastíní možné alternativy financování. Není to poprvé, co se rezort vydal kombinovat úspory s humanitními argumenty. Resort tvrdí, že každá koruna daně platí pro kvalitu a efektivitu systému. A že eliminuje duplicity, které zbytečně zatěžují státní kasu.
Co ukazují čísla
Podstatou šetření je, že probační programy přinášejí výrazné úspory. Asociace organizací v oblasti vězeńství uvádí, že dílčí náklady na provedení probačního programu jsou výrazně nižší než náklady na vykonání trestu odnětí svobody. Rozdíl je o poznání markantní: program je téměř 17krát levnější. A to znamená, že statisticky vzato i s menší dotací lze pokrýt více klientů. Na úrovni roční úspory to znamená až 130 milionů korun. U jednoho klienta může jít o 630 tisíc korun ročně. To jsou čísla, která by měla rezonovat i ve zvláštních komisích a v rozpočtových plánech.
Čísla však nejsou jen suchou statistikou. V praxi to znamená, že neziskovky, které pracují s probačními programy, mají potenciál nasměrovat lidi mimo kruh trestného činu, posunout je k rekvalifikaci a k lepšímu postavení na trhu práce. Místo izolace od společnosti se klienti setkávají s porozuměním, daným programem, kontakt, který je motivuje. A mnohdy jde o mladé lidi, kteří by bez podpory končili na šikmé cestě, v kolotoči problémů s dluhy, sociálními institucemi a ztrátou sociálního kapitálu.
Bankovní i sociální statistiky ukazují, že rehabilitační programy, včetně probačních, snižují reoffending. To znamená, že méně lidí znovu končí ve vězení. A to se odráží v lepší bezpečnosti veřejnosti i nižších nákladech na trestní politiku. Proto je pro mnohé experty a klienty programů klíčové, že se pro ně najdou stabilní zdroje financování. Bez nich hrozí, že řada projektů skončí. A s nimi by zanikly i možnosti širokému spektru lidí dostat druhou šanci.
Proč to vyvolává emoce
Situace budí emoce hlavně proto, že šetření nepotěší žádnou stranu, která by ráda viděla stabilní a rozšířenou podporu pro pomoc lidem s nízkou šancí na začlenění. Pro lidi ve znevýhodněných situacích je to otázka života a smrti: dotace, které se ztenčily, znamenají míň dostupných programů, menší počet dobrovolníků a menší podporu pro rodiny. V praxi to může znamenat, že klienti budou mít kratší dobu dohody, méně konzultací, méně individualizovaných plánů a méně kontrol. A to všechno zvyšuje riziko, že programy nebudou stačovat.
Zástupci asociací upozorňují, že v některých regionech nebylo možné poskytnout plnou škálu služeb, protože dotace byly rozsahem omezené. Neziskovky si stěžují, že i když mají pracovníky, kteří by dokázali programy vést, a i když mají kapacity, chybí financování na provoz, revizi programů a supervizi. Bez nich se program zacílený na prevenci recidivy může zvrhnout v polovičatou službu. A to je přesný opak toho, co stát slibuje, když mluví o efektivnosti.
V terénu to znamená také nejistotu pro klienty. Někteří z nich žili pod tlakem a čekají, co bude dál. V jejich očekáváních je důležité, že programy často představují most k normálnímu životu: dohody o práci, pravidelné schůzky, dohled a podpora. Když se však snižuje finanční podpora, i tyto mosty mohou mít křehké základy.
Co bude dál a co to znamená pro systém
Přísliby jednání ze strany Jeronýma Tejce dává naději, že situace nebude jen suchým škrtem. Odborníci očekávají, že po jednání dojde k vyjasnění, zda škrtnutí dotace lze nahradit alternativními zdroji financování, případně k rekalibraci rozpočtu. Zároveň se očekává, že se budou hledat nové způsoby, jak maximalizovat efektivitu programů a zamezit tomu, aby se snižovala kvalita podpory klientů.
Vedle toho se diskutuje otázka transparentnosti a vyhodnocení účinnosti programů. Když jsou prostředky k dispozici, je nutné sledovat jejich dopad na klienty a na veřejné rozpočty. Nyní je nutné, aby se ukázalo, zda škrtnutí dotace bylo skutečně nutné a zda existují alternativy, které by zároveň zajistily úspory a zachovaly kvalitu služeb.
V ohnisku zůstává hlavně jedna věc: probační programy jako nástroj prevence a resocializace. Pokud se podaří udržet financování a posílit kapacity, mohou programy nadále fungovat jako mosty, které pomáhají klientům znovu začlenit se do společnosti. Pokud však dojde k dalším škrtům, existuje riziko, že tyto mosty budou kolabovat a lidé se ztratí v byrokratickém systému, který je pomíjivý a neosobní.
V kontextu širší politiky to znamená také reflexi rozpočtových priorit. Jak ukazují čísla, probační programy poskytují významné úspory. O jejich síle svědčí i to, že mohou minimalizovat nákladné následky trestního systému. Ačkoliv veřejná sféra často vyžaduje rychlá rozhodnutí, v tomto případě jde o rozhodnutí s dlouhodobými dopady. Každé rozhodnutí o financování ovlivňuje nejen rozpočet, ale i životy lidí, kterým programy měly pomoct.
Věřme, že jednání povede k řešení, které kombinuje hospodárnost a sociální odpovědnost. Politický svět si musí uvědomit, že úspory nejsou cílem samy o sobě. Musí být nástrojem lepšího dopadu a vyšší kvality služeb pro ty, kteří ji nejvíce potřebují. Probační programy jsou o šanci, o navázání vztahu důvěry, o dávání druhé šance a o vyvedení z pasti recidivy. Pokud se to podaří zachovat a posílit, budou z dlouhodobého hlediska přinášet nejen úspory, ale i skutečnou změnu v životech lidí a ve společnosti jako celku.
Mezitím zůstává otázka pro veřejnost: jak se má veřejný sektor vyrovnat s nutností úspor a zároveň s požadavkem na sociální odpovědnost? Odpověď zůstává složitá. Ale jedna věc je jasná: probační programy mají své pevné místo v českém systému. A jejich budoucnost nyní závisí na tom, zda se do jejich financování vloží ruka do ruky s jasným cílem – snížit recidivu a dávat lidem šanci na novou kapitolu života.
Zdroj: irozhlas
