Stanjura říká realitu kampaně Lidé vyprávějí své příběhy Poctivá slova která tíhnou k realitě Poctivě říkám, že v našem kraji nevyhrajeme. Zbyněk Stanjura mluví ostře a bez ozdob, aby voliči pochopili že pro politiky není vítězství dáno na talíři. On nepíše pohádku, on popisuje hranice možností a přiznává tenčí svaly kampaně. Demokratická rovnováha se prý nevyhraje na sílu řečí, ale na skutečných činech, které lidé na ulici ucítí v nákupním košíku i v teplé večeři. Jeho prohlášení má okamžitý dopad na to, jak se v regionech plánují debaty, jak se rozdělují pracovní síly a kdo se postaví naposled ke

Stanjura odmítl komentovat Blažkova drsná slova a veřejnost se rozhlíží po klíčových souvislostech. Bývalý ministr spravedlnosti Blažek rozvířil debatu na sociálních sítích ohledně vývoje bitcoinové kauzy a vyvolal vlnu emocí. Politická scéna, ekonomická nejistota a rodiny, které stojí na rozcestí mezi jistotou a rizikem, se spojily v jedné kapitole, která má šanci změnit, jak veřejnost vnímá pravdu, média i odpovědnost autorit. V článku hledám lidský příběh mezi čísly, a ukazuji, že za každým tweetem může být vlastní drama, které se týká nás všech. Co se stalo s jeho příspěvkem Blažek, bývalý ministr spravedlnosti, se minulý týden vyjádřil k vývoji

Co se tehdy stalo a co to znamená dnes V Karlových Varech dnes zní tichý hlas paměti. Příběhy lidí, kteří zažila dobu, kdy se do Československa valila cizí vojska, se znovu hrnou do povědomí. Ne proto, že by se chtěli vracet do starých časů, ale aby se vymačkal zlozvyk zapomínání. Okupace v roce 1968 nebyla jen vojenský zásah. Byla to zkouška odvahy každého z nás. A podle historika Tomka to zkoušku nepřekonali. Spíš ji pokazili tím, že zlehčovali, co se tehdy skutečně stalo. Mluvím o tom, co dnešní lidé cítí, když vidí, jak se k té době staví někteří