Search
Close this search box.

Zlínský stadion vyvěsil dresy osmi legend, letos přibudou ještě čtyři další

V letošní jednapadesáté sezoně v nejvyšší soutěží slaví zlínský hokej 90 let od okamžiku, kdy se ve Zlíně uskutečnilo první hokejové utkání. Klub PSG Berani Zlín ocení během letošní sezony v rámci oslav čtyři bývalé hráče, kteří se zasloužili významným dílem o četné úspěchy zlínského (gottwaldovského) hokeje. K osmi legendám a oceněným přibude v rámci 1. výročního utkání letošní sezony (pátek 5. října) další významné jméno Bohumil Kožela. Ten byl vybrán na základě hlasování členů pomyslné Síně slávy a fanoušků jako zástupce nejstarší generace hráčů, kteří působili v klubu v padesátých až sedmdesátých letech.

V pomyslné Síni slávy zlínského hokeje je od roku 2004 pět hokejistů: Jaroslav Stuchlík st., Ladislav Maršík, Jiří Vodák, Jiří Králík a in memoriam tragicky zesnulý Luděk Čajka. V roce 2009 k nim přibyl dlouholetý zlínský kapitán Miroslav Okál. Po tragické havárii letadla hokejového týmu Jaroslavle byl v roce 2012 oceněn in memoriam Karel Rachůnek. Posledním členem Síně slávy je zatím obránce Martin Hamrlík, jehož dres byl vytažen pod střechu zimního stadionu v lednu 2017. Připomeňme si stručnou charakteristikou dosavadní legendy zlínského hokeje.

JAROSLAV STUCHLÍK st. (číslo dresu 10)
Jaroslav Stuchlík starší nosíval dres s číslem deset a v 50. a 60. letech byl klíčovým hráčem Zlína. Rodák z Uherského Ostrohu zamířil už v mládí do Baťova města, kde se prosadil i do A týmu. Nastupoval převážně ve středu útoku a v nejvyšší soutěži si připsal bilanci celkem 103 zápasů, v nichž vstřelil 28 branek. Po skončení kariéry působil v klubu jako dlouholetý trenér u výběrů různých věkových kategorií, objevil se i na lavičce A týmu. Mužstvo pod jeho vedením v 70. letech vyhrálo národní ligu a postupovalo do nejvyšší soutěže. Trénoval také v polském LKS Lodž nebo v 80. letech krátce i v mateřském Uherském Ostrohu. Zemřel 14. ledna 2014 ve věku osmdesáti let. Jeho syn Jaroslav byl jako asistent trenéra u největšího úspěchu zlínského hokeje, jímž byl zisk mistrovského titulu v sezoně 2003/2004.

LADISLAV MARŠÍK (číslo dresu 16)
Mrštný a rychlý útočník se narodil 18. června 1940. Ladislav Maršík s hokejem začínal na Vysočině, prošel kluby Havlíčkův Brod a ZJŠ Brno, vojnu strávil v Dukle Litoměřice. Poté se vrátil do Brna, odkud v roce 1963 putoval do Zlína. „Tehdy tady byla obrovská hokejová euforie. Bylo to něco nového a vzrušujícího pro město a široké okolí, na zápasy chodilo až dvanáct tisíc lidí. Když jsme tehdy zdolali legendární brněnskou Kometu před vyprodaným stadionem 4:3, byla to skutečná senzace,“ vzpomíná Maršík. Vyučený strojní zámečník ve Zlíně strávil čtrnáct let, zažil postupy mezi elitu i sestupy do druhé ligy. Proháněl se na pravém křídle s šestnáctkou na zádech, ve žlutomodrém dresu nastřílel 145 branek a zahrál si za B tým reprezentace proti Kanadě. Po konci aktivní kariéry se z něj stal dlouholetý asistent, v této funkci strávil jedenáct let a mimo jiné se podílel na zisku historicky první medaile v podobě bronzu v roce 1985. Jako hlavní kouč působil jen v části ročníku 1987/1988. Od začátku 90. let vykonával v klubu funkci sportovního manažera.

JIŘÍ VODÁK (číslo dresu 21)
Narodil se 3. července 1949 a s hokejem začínal až ve 14 letech, ale tento handicap dokázal překonat. Diváky milovaný Wasser, jak se mu říkalo, naskočil do prvního mužstva na sklonku 60. let a brzy se vypracoval v oporu. Vojnu v letech 1968 – 1970 strávil v Dukle Jihlava, kde se stal dvojnásobným mistrem Československa. V roce 1972 mu těsně unikla nominace na mistrovství světa hrané v Praze, na němž národním tým vybojoval titul. Vodák patřil dlouhá léta ke klíčovým hráčům týmu, jehož dres oblékal po celou svoji kariéru. Ta ve Zlíně skončila v roce 1986, rok předtím se křídlo s typickým knírkem podílelo na senzačním tažení za bronzovou medailí. V klubu odehrál 890 utkání a nastřílel 412 gólů. U hokeje zůstal i nadále, hrál a trénoval ve Vsetíně, koučoval v Uherském Hradišti i Hodoníně, kde klub pod jeho vedením skončil v roce 1995 na pátém místě první ligy. V sezoně 1996/1997 dělal ve Zlíně asistenta Horstu Valáškovi a Eduardovi Novákovi.

JIŘÍ KRÁLÍK (číslo dresu 1)
Zřejmě nejlepší brankář historie zlínského hokeje se narodil 11. dubna 1952. Prošel mládežnickými výběry ve Zlíně a brzy bylo jasné, že má nevšední talent. Barvy mateřského klubu hájil v letech 1963 – 1976 a po návratu z armádního klubu Dukly Jihlava i v letech 1983-1985. Právě jeho přesun na Vysočinu vzbudil ve městě hodně emocí, pro Králíka však šlo o důležitý posun dopředu. V Jihlavě z něj vyrostl reprezentační brankář, který ale měl i smůlu, že chytal v éře Holečka s Dzurillou. Do životní formy se dostal až v pozdější době, po návratu do Zlína. V sezoně 1984/1985 byl základním kamenem, na němž celek vedený koučem Zdeňkem Uherem postavil svoji pouť zakončenou umístěním na třetí příčce. Reprezentační dres oblékl 99x a v roce 1985 se stal mistrem světa a nejlepším brankářem šampionátu odehrávajícího se v Praze. Účastník ZOH 1980, 1984, startoval i na Canada Cupu 1981, vítěz Zlaté hokejky 1985. Po mistrovství světa 1985 odešel do týmu hokejové bundesligy SB Rosenheim, kde dva roky poté ukončil svoji hráčskou kariéru.

LUDĚK ČAJKA (číslo dresu 26)
Na svět přišel 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně. Zlínský dres oblékal od juniorky, brzy se posunul do A mužstva, kde hrál v letech 1983-90 vyjma dvouleté vojny v Dukle Jihlava. V první lize nastoupil ke 297 zápasům, v nichž dal 33 gólů. Čajka byl považován za komplexního zadáka, uměl dobře bránit i podpořit útok. Patřil také do kádru reprezentace, nastoupil na světovém šampionátu 1987 a Canada Cupu ve stejném roce. Draftoval ho New York Rangers a zlínský bek měl velký zájem se do zámoří vypravit. Bohužel k tomu ale nikdy nedošlo. 5. ledna 1990 v zápase v Košicích narazil při dojíždění puku hlavou do mantinelu a zůstal ležet v bezvědomí. Po čtyřiceti dnech v košické nemocnici zemřel. Bylo mu pouhých 26 let. Zlínský klub po něm pojmenoval zimní stadion a v loňském roce byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

MIROSLAV OKÁL (číslo dresu 60)
Je symbolem věrnosti klubu, která už se dnes málo vídá. Ve Zlíně, kde se narodil 10. dubna 1970, odehrál Okál dvacet sezon v letech 1988 – 2008, jeho šňůru přerušila jen vojna v Topolčanech. Dlouholetý kapitán zažil nejkrásnější chvíli v roce 2004, kdy zvedl nad hlavu mistrovský pohár. „Už jsem ani nečekal, že se něčeho takového dožiju. Celou dobu jsem hrál ve Zlíně – a pak jsem zvedal mistrovský pohár nad hlavu právě tady. Bylo to něco neskutečného. Beru to jako odměnu za dlouhé roky, které jsem v klubu odehrál,“ prohlásil Okál. Má i tři stříbra a jeden bronz. V domácí nejvyšší soutěži nastoupil k 824 zápasům, skóroval v prvním i posledním zápase kariéry. Desetkrát si zahrál i za národní tým a vstřelil v něm jednu branku.

KAREL RACHŮNEK (číslo dresu 4)
Narodil se 7. srpna 1979 ve Zlíně, kde také začal s hokejem. Do A týmu nakoukl v sezoně 1997/98, jeho pevnou součástí se ale stal až v dalším ročníku, kdy nastupoval v obranné dvojici s dalším talentovaným zadákem Tomášem Žižkou. Jenže další starty ve žlutomodrém dresu už nepřidal. V létě 1999 zamířil do zámoří, kde nastupoval za tým Grand Rapids Griffins v IHL, odkud se posunul do NHL. Hrál za Ottawu Senators, New York Rangers nebo New Jersey Devils, mezitím si dvakrát odskočil do ruského Lokomotivu Jaroslavl (2002/2003 a 2005). V roce 2008 se vrátil do Evropy natrvalo, podepsal smlouvu v Dynamu Moskva a dva roky poté se přesunul do Jaroslavle. Ve stejném roce vstřelil na MS svůj zřejmě nejslavnější gól kariéry, když pouze sedm vteřin před koncem základní hrací doby zařídil vyrovnání v semifinále se Švédskem a poté pomohl k zisku zlaté medaile. Z MS 2011 v Bratislavě si odvezl bronz. Jeho život předčasně ukončila tragédie. Karel Rachůnek zahynul 7. září 2011 při havárii letu z Jaroslavle do Minsku, když se letadlo zřítilo krátce po startu. Po své smrti byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

MARTIN HAMRLÍK (číslo dresu 41)
Narodil se 6. května 1973. Symbol klubové věrnosti a jeden z nejlepších obránců, kteří kdy vyrostli ve Zlíně. V extralize nikdy neoblékal dres jiného týmu. Mistr ligy a majitel tří stříbrných medailí, ofenzivní zadák s tvrdou střelou a brilantní rozehrávkou, který patřil k hvězdám extraligy. Ve Zlíně hrál za A tým v letech 1990/1991 a 1997 až 2013. Mistr extraligy a majitel čtyř stříbrných medailí, ale také vtipálek, který proslul nezapomenutelnými hláškami. „Teď už žádné rozhovory, on-liny ani off-liny nebudou. Už jsem poslal esemesku na naše PR pracovníky, ať už si hledají jinou práci, protože to teď beze mě bude suché,“ usmíval se po posledním zápase kariéry, jímž bylo sedmé finále play off s Plzní v roce 2013. Po ukončení úspěšné hráčské kariéry zůstal nadále ve službách zlínského hokeje. Působil v klubu nejdříve jako trenér obránců, věnoval se mládeži a od listopadu 2016 je ve funkci asistenta hlavního trenéra extraligového celku mužů.

Převzato ODTUD

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient