Třebíčská radnice ve čtvrtek 24. května 2018 s velkou pompou uspořádala mimořádnou tiskovou konferenci, na které sociolog Daniel Hanzl prezentoval průzkum veřejného mínění, které na objednávku radnice zpracoval během dubna a května. Výsledky průzkumu, a především jeho prezentace vedením města však vzbuzují více otázek, než poskytují uspokojivých odpovědí.
Průzkum s přesným názvem „Průzkum veřejného mínění – názory obyvatel města Třebíče na vybudování obchvatu města a dopravní situaci“ zadalo Město Třebíč u sociologa Daniela Hanzla, a zaplatilo za něj 121 tis. Kč. Zadání bylo velmi přesné, město požadovalo, aby byl průzkum prováděn v předem určených pěti lokalitách, a vyhradilo si i právo připomínkovat a definitivně schválit otázky, které budou respondentům kladeny.
Už samotná struktura dotazníku, alespoň tak jak byla panem Hanzlem prezentována na mimořádné tiskové konferenci, a jak vyplývá ze závěrečné zprávy z průzkumu, je velmi diskutabilní. Pokud chtělo město dělat průzkum k obchvatu, proč současně jedním dotazníkem zkoumalo celkovou dopravní situaci v Třebíči a způsob fungování MHD? Těmto tématům se věnuje téměř 80 % ze všech otázek uvedených v dotazníku.
Samotné otázky týkající se obchvatu jsou formulovány obecně, tedy všude je používán výraz „obchvat města“, např. „Se stavbou obchvatu Třebíče souhlasím“, „Kde jste zaznamenali informace o obchvatu Třebíče?“ a podobné otázky. Nikde v otázkách není specifikováno, zda se tazatelé ptají na stávající, radnicí připravenou variantu zvanou „průchvat“, nebo na variantu velkého, skutečného obchvatu města. V diskusích na sociálních sítích sice radnice tvrdí, že tazatelé měli k dispozici mapu průchvatu, kterou údajně předkládali respondentům, ale tato informace se neobjevila ani v závěrečné zprávě, ani při prezentaci na tiskové konferenci.
Tazatelé provádějící průzkum nebyli místní. V každé z pěti částí města měli oslovit, resp. donést vyplněné dotazníky od nejméně 125 občanů bydlících v dané lokalitě. Termín pro dotazování musel být prodloužen, protože někteří lidé odmítali vypovídat, nebo v polovině dotazování odmítli pokračovat. Neochota byla vysoká, respondenti byli rezignovaní a říkali, že je to jedno, že se na tom průzkumu nechtějí podílet, tazatelé je museli přemlouvat, že je to důležitá věc.
Tedy výsledky průzkumu vycházejí pouze z odpovědi těch obyvatel Třebíče, kteří byli na otázky ochotni odpovídat. Už to samo o sobě výsledky zpochybňuje. A pokud 67 % respondentů se stavbou obchvatu souhlasí, z ničeho jednoznačně nevyplývá, zda souhlasí s průchvatem nebo s vybudováním skutečného, velkého obchvatu města. Druhé variantě svědčí to, že s obchvatem souhlasí údajně 60 % obyvatel Boroviny. Proč by souhlasili s průchvatem, který výrazně poškodí životní prostředí městské části, ve které žijí?
Město Třebíč ovšem okamžitě začalo prezentovat výsledky průzkumu tak, že 67 % občanů města souhlasí s průchvatem, viz. např. článek Tři čtvrtiny Třebíčanů vítají plánovaný obchvat uveřejněný na městském webu. Proč nebyla součástí dotazníku i otázka, zda si občané přejí průchvat, nebo skutečný, velký obchvat Třebíče? Proč město neuspořádá referendum, kde by na jednoznačně položenou otázku mohli odpovědět všichni občané Třebíče?
Odpověď na tyto otázky se zdá být jasná – třebíčská radnice nechce znát skutečné názory občanů. Otázky průzkumu si sama uzpůsobila tak, aby odpovědi mohla prezentovat způsobem, jak se jí to hodí, a tím manipulovat s veřejným míněním.
Třebíč Občanům!
