Laická veřejnost nepovažuje vojenské výcvikové prostory (VVP) z hlediska přírodních hodnot za nijak zajímavé. V obecném povědomí jsou spíše spojovány s představou devastované krajiny se zničenou přírodou. Překvapivě právě tato území disponují velkou druhovou diverzitou s řadou vzácných druhů rostlin a živočichů.
Vlastně na tom není nic překvapivého. Za tím, proč jsou tyto „ostrovy divočiny“ v jinak okolní intenzivně zemědělsky využívané krajině tak druhově bohaté, stojí hned několik hlavních důvodů: Mnohé z VVP vznikly již za první republiky. Během druhé světové války byly vojenské újezdy rozšířeny a využívány wehrmachtem a po skončení války nastupující komunistický režim vyčlenil pro vojenské účely oblasti zahrnující katastrální území bezmála dvou set obcí pro rozšíření stávajících a zřízení nových VVP. Na území republiky proto existovaly stovky vojenských výcvikových prostorů. Většinu z nich začala armáda využívat ještě před scelovacím, chemizačním a melioračním šílenstvím socialistického zemědělství. Vznikala tedy v krajině pestřejší a druhově bohatší prostředí, než jsou ta současná a tento stav tam zůstal zakonzervován prakticky dodnes. Dalším důvodem je únik před chemizací. Díky tomuto zakonzervování nebyly vojenské prostory zemědělsky obhospodařovány a na rozdíl od okolní zemědělské krajiny nebyla půda kontaminována chemickými hnojivy a zatěžována dávkami pesticidů. Nakonec hlavním a zcela zásadním důvodem je samotná vojenská činnost. Vojáci při své činnosti narušovali půdní povrch a vegetaci těžkou vojenskou technikou mozaikovitě a pravidelně, v různém období, místě i čase. Vznikaly tak cenné bezlesé biotopy, které se staly domovem např. pro řadu ohrožených druhů bezobratlých živočichů a společenstva rostlin, které v okolní krajině nenajdeme. Na dopadových plochách střelnic se po výbuchu dělostřeleckých granátů tvořily krátery, které po zavodnění obsadilo nespočet druhů obojživelníků a jiných vodních organismů. Působením vojenské činnosti vznikala v oblastech přírodovědně cenná jemnozrnná mozaika různých typů biotopů v různých stádiích sukcese. Takto mozaikovitá krajina umožňuje, aby vedle sebe žily v relativně malém území druhy stepních trávníků, písčin, mokřadů a lesních či lučních biotopů různých typů.
Činnost vojáků přírodu spíše obohatila a pomohla zachovat jinde už vzácná nebo vymizelá nelesní přírodní společenstva.
Snad jediným dobrým počinem z období tzv. „dočasného“ pobytu sovětských vojsk bylo zřízení cvičné střelnice v severní části města Bruntálu. Mnozí bruntaláci i přespolní ji pravděpodobně budou znát pod názvem „Střelnice“, jiní si pro změnu vybaví houbařskou oblast za Osramem či rybník zvaný „Rusák“.
V roce 2017 zde na cca 87 ha probíhal přírodovědný průzkum, který potvrdil, že jde opravdu o výjimečnou oblast i v rámci Moravskoslezského kraje, na kterou mohou být bruntálští právem pyšní. Průzkumem byl potvrzen výskyt 73 chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. 46 druhů je chráněno zákonem, z toho 2 druhy patří mezi kriticky ohrožené, 20 druhů mezi silně ohrožené a 24 druhů patří do kategorie ohrožených. Celkem 60 druhů je zařazeno v červených seznamech ohrožených druhů a 12 jich patří mezi tzv. „naturové druhy“ (evropsky významné druhy).
Vojenský prostor má charakter spíše lesostepi, kde drobné a řídce porostlé lesní celky složené převážně z bříz a topolů přecházejí v louky se solitérními keři šípku a hlohu. Právě lesostep je jeden z unikátních biotopů, který hostí celou řadu vzácných druhů ptáků. Už za časného jara zde můžete zaslechnout teritoriální zpěv kriticky ohroženého strnada lučního, od druhé poloviny jara i pěnici vlašskou, ťuhýka obecného, bramborníčka hnědého a na přelomu jara a léta hýla rudého. Z lučních porostů se z nočního ticha ozývá svým typickým hlasem chřástal polní.
Lesní porosty jsou řídké a rozvolněné, s padlými tlejícími kmeny, které vytvářejí místy až pralesní charakter. V jarních měsících jsou místy periodicky zvodnělé a hlavně z jara plné ptačích hlasů. Tady se můžete setkat se třemi druhy našich lejsků, lejskem šedým a za tahu s lejskem bělokrkým a lejskem černohlavým. Svým flétnovým zpěvem upoutá exoticky vyhlížející žluva hajní nebo naopak nenápadný krutihlav obecný svým „naříkavým“ hlasem. Ve vojenském prostoru bylo zjištěno celkem 81 druhů ptáků, žijí tu vedle sebe jak druhy stepní, křovinné, tak druhy obývající řídké i lužní lesy.
Dalšími zajímavými biotopy jsou mokřady. Sem patří mokřadní louky, drobné tůně a nakonec i rybník „Rusák“. Na mokřadních loukách rostou silně ohrožené rostliny, jako je kosatec sibiřský, mečík střechovitý, zvonečník hlavatý a např. i drobná vrba rozmarýnolistá. Mimochodem, kosatec sibiřský zde má jednu z nejbohatších populací v rámci Moravskoslezského kraje! Naproti tomu míst na Bruntálsku, kde je možné spatřit mnohem vzácnější rostlinu zvonečník hlavatý, rychle ubývá a právě vojenský prostor představuje jednu z posledních lokalit jeho výskytu.
Drobné mokřadní tůně najdeme především v kráterech a terénních depresích po vojenské činnosti a jsou spíše periodické, tzn. že jsou zvodnělé především na jaře a přes léto jich většina vysychá. V těchto drobných tůních žije řada vzácných obojživelníků, z nichž nejvzácnější je silně ohrožená kuňka žlutobřichá. Rybník „Rusák“ není tak bohatý na obojživelníky, zato se zde vyskytuje 18 druhů vážek.
Nakonec samostatnou a výjimečnou kapitolou jsou motýli, respektive denní druhy. Bylo zde zjištěno celkem 61 druhů denních motýlů, z nichž 22 patří mezi chráněné a ohrožené, což lokalitu řadí mezi nejbohatší lokality minimálně v rámci Slezska. Díky drobné mozaice různých biotopů zde vedle sebe žijí druhy květnatých luk se „specialisty“ jako jsou třeba mokřadní druhy, motýli krátkostébelných až výhřevných lokalit, nebo druhy lesní.
Druhová bohatost opuštěných vojenských prostorů je tak vysoká, že se mnohdy některé z nich vyrovnají významným nelesním chráněným územím nebo je dokonce i předčí. I přes skutečnost, že je vojenský prostor „Střelnice“ opuštěný několik desítek let a probíhá zde neřízená sukcese, výskyt 73 chráněných a ohrožených druhů jen svědčí o zdravé krajině.
