V polovině roku 2017 vlastník, město Velvary, zahájil restaurátorské práce na vitrážích hřbitovního kostela sv. Jiří. První z nich byly nedávno osazeny zpět na své místo.
Hra barev a světla propsaná okny do interiéru kostela je nyní ještě živější … V polovině roku 2017 vlastník, město Velvary, zahájil restaurátorské práce na vitrážích renesančního hřbitovního kostela, datovaných kolem roku 1900. Práce, které provedl restaurátor Milan Drábek se svými spolupracovníky ze severu Čech, se stávají pomyslným mostem od dokončené opravy celého pláště kostela, včetně vysoké věže střechy, k začínajícím opravám v interiéru.
Právě vitráže okna č. 9 ze severní strany kostela byly osazeny zpět po restaurování jako první. Jejich příběh začal spolu s ostatními okenními výplněmi, kdy došlo nejprve k jejich přeměření, překreslení a očíslování, aby se mohly jednotlivé kusy vrátit na své původní místo a nedošlo k záměně. Očíslovány byly též separátně zachované chybějící části vrcholové partie okna č. 9, které byly již dříve sejmuty pro svůj havarijní stav. Okenní výplně členěné do tabulí se posléze opatrně z ostění vyjmuly. Některé bylo třeba i prohnout, jinde naopak disproporčně k ostění nedoléhaly. Proto došlo k opětovnému přeměření a vyrobení kartonových šablon, podle nichž byly vyrobeny nové a proporčně v obvodu upravené olověné profily. Barva a kresba vitráží byla značně poškozená, vybledlá a často místy zachována pouze v obrysu. Právě kresba byla tou nejnáročnější prací, a to zejména z hlediska časového. Restaurátoři tak trávili týdny nad prosvětleným stolem a malovali květy, žilkování listů, šrafování pozadí a další. Tomu však předcházela řada zkoušek k získání požadované barevnosti, jelikož vypalovací sklářská barva se při různých teplotách ve svém odstínu mění. V kontextu s ostatními vitrážemi zároveň restaurátoři zjistili, že původně byly použity dvě základové barvy, černá a hnědá, proto lze předpokládat účast více jak jedné dílny.
Po transportu okenních tabulí do restaurátorské dílny byly vitráže nejdříve očištěny ve vodní lázni a posléze byly zbaveny dožilých olověných profilů. Jednotlivá sklíčka se pak malbou retušovala či celkově přemalovala a vypálila. Zručnost v restaurátorské dílně předvedli mistři i řezáním skla pro chybějící díly, kdy bylo použito řezáku s diamantovým rádlem. To si nejlépe poradilo s materiálem, jenž je tvrdý, nepružný a křehký, tedy náchylný k praskání a štípání hran. Skla byla dále kompletována novými olověnými profily a připravena k osazení. V okenním ostění kostela kameník předem prohloubil drážky, kde byly posléze skleněné tabule zatmeleny. Aby křehká skla rozměrné okenní tabule získala větší oporu, byly dle původního provedení do ostění vloženy horizontální kovové pruty. K nim jsou vitráže uchyceny drátky, které restaurátoři přiletovali okamžik před jejich osazením. Práce s ohněm nad pracovním stolem v kostele tak na okamžik prostor proměnila na dílnu a byla radost přihlížet na práci mistrů svého řemesla. Možnost vyniknout barvám a vzorům osazených vitráží dává jistě i odstraněná stará olověná mříž, z dřívější doby instalovaná do interiéru kostela do každého okna. Na to bylo pamatováno již v rámci realizovaného projektu opravy pláště kostela a kultivovaně řešené transparentní sítě proti ptactvu byly umístěny před okna ven do exteriéru. Do konce letošního roku budou v oknech kostela umístěny všechny restaurované vitráže. V sakrálním prostoru vytvoří atmosféru kontemplace, mystického prostředí, které strhne pozorovatele k úžasu a zamyšlení se nad jejich symbolikou tvarů a barevnosti.
