Rok 2018 se hemží „osmičkovými výročími“, které byly vždy pro český stát osudové, i ostudové… Právě v divokém roce 1618 je Adam Michna z Ottradovic zmiňován jako mušketýr jindřichohradecké domobrany na straně stavovské. Přesto (snad za studií v zahraničí?) prožil vnitřní opravdovou konversi ke katolické církvi.
I na jeho torsovitě dochovaném díle vidíme, že to byl cit hluboký, z některých českých písní pak poznáváme, v jakém „Labirynthu“ se český vlastenec 17. století musel motat, aby třeba „jen“ přežil… Tím spíše, že právě v neděli 16. září má svátek Svatá Ludmila – Lidu milá, tedy česká patronka a „Bába Svatého Václava“, by se vedení města rádo na 24. Slavnostech Adama Michny z Ottradovic tentokrát zaměřilo na české vlastenectví v kulturním kontextu tehdejší Evropy. Pro své druhé jméno Adam Václav Michna, rytíř z Ottradovic asi pociťoval i jiný než nutný nudný vztah ke svému patronu, což lépe vyrozumíme i z dalších Svato-Václavských a Svato-Ludmilských písní, které se nám dochovaly v Kancionálu CAPPELLA REGIA MUSICALIS Michnova pokračovatele Karla Václava Hollana Rovenského (1644-1718), který nám vlastně Michnovo písňové dílo nedlouho po jeho smrti bez přehánění zachránil a rozšířil do obecného povědomí. Protože 27. února 2018 se vzpomínalo na výročí Hollanova úmrtí, bude se program jemu a i Michnovým písním v Hollanově edici pečlivěji věnovat.
Michna i Hollan byli vynikající básníci, varhaníci, skladatelé. Zatímco se Michna šikovně zaměřil na obchodování s vínem, Hollan se – až naivně poctivě – věnoval i řadě dalších uměleckých forem. Jeho úpravy Michnových písní jsou pak „praktické“ i pro naše dnešní používání, dosud se jim vlastně ani editorsky, ani slovesně, ani musikologicky nikdo dobře nevěnoval. Vzhledem k tomu, že Michna je dosud asi nejvýznamnějším jindřichohradeckým rodákem a nějaká „náplast“ ve formě koncertu nás nevyplatí z vlastenecky povinné úcty k jeho geniální osobnosti, vzhledem k tomu, že podobně svízelný osud stíhá i odkaz Hollanův, chtějí se jindřichohradečtí v roce 2018 věnovat opět neprávem pozapomenutému dědictví, které právě teď a zde tvoří národ. Neboť národ bez minulosti a znalosti svých kořenů není národem…
Na Michnovských Slavnostech proto ve dnech 14. – 16. září 2018 zazní kromě tradičního „Michnova Requiem za Michnu“, pátečního večerního koncertu věnovaného osobnosti Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a jeho hudební cestě světem, sobotního odpoledního „Michnovského (hudebního) Jarmarku“, večerního „Convivia“ a slavné nedělní Mše sv. s procesím právě i Michnovy skladby z edice a úpravy Hollanovy (1693).
Organizátoři by opět rádi pokročili v „mapování“ a „srovnávání“ díla významných Michnových kolegů, jako jsou Tarquinio Merula, Alberik Mazák, Jainrich Franz Ignaz Biber. Merulova variační Mše nad basem slavné „L´Aria di Ruggiero“ je tak vlastně i letošní světovou premiérou, ukázkou toho, co Michna ze světové muziky znal, a jak na ni reagoval. Rádi by přispěli svou troškou do pětiletého projektu, kterým se naše země chystá na 1100té výročí smrti Svaté Ludmily v roce 2021. Právě jí se může – slovy Michny – připsat všechna sláva Svatého Václava. Tehdejší i dnešní, i naše budoucí, chceme-li být kulturní…
