Tomáš Galia si přeje generační výměnu v SK Amoru

Jako blesk z čistého z nebe slyšeli hráči sdělení Tomáše Galii, že u mužstva dobrovolně končí. Toto se stalo po zápase s Halíčkovým Brodem. Kromě oficiálního vyjádření se na futsalovou veřejnost nic konkrétního nedostalo. Nyní se však hráč vyjádřil blíže.

Před sezónou se klub hodně posílil. Je pravdou, že na posílení jsi měl veliký podíl i Ty. Proč je nakonec výsledek takový, jaký je?

„Cílem mělo byt udržení úspěšného kádru z předešlé sezóny a vhodně doplnit o nové hráče, kteří měli vytvořit konkurenční a motivační prostředí. Bohužel realita vzala za své hned na začátku přípravy, kdy se stávající kádr z různých důvodu “rozpadl”. Tento fakt vidím jako hlavní příčinu, neboť místo toho abychom navázali na automatizmy, museli jsme opět začít u základních futsalových návyků. Díky tomuto procesu jsme se hodně přibrzdili a de-facto rozhodli o celé neúspěšné sezóně.“

V kontextu s celým průběhem sezóny je něco, co bys udělal jinak?

„S odstupem času, vidím jako zásadní problém ve volbě nového a náročnějšího herního systému, který nebyl možný z různých důvodů u všech hráčů požadovat. Zde jsem měl volit citlivější změnu a požadavky na hráče. Bohužel další fakt, který jsem až tak ovlivnit nemohl je postupně se zhoršující tréninková morálka kluků, která se později podepsala na celkovém výsledku.“

Je pravdou, že mužstvu se zpočátku dařilo, pak přišel útlum, změny a nakonec i Tvá dobrovolná rezignace. Co Tě k tomu vedlo?

„Hlavním důvodem pro mne byl fakt, že jsem na klucích přestal vidět po par nevydařených utkání zaujetí, ochotu na sobě ještě víc pracovat a nezdary zlomit větším úsilím. Začal jsem pociťovat, že má role u mužstva má čím dal menší vliv a možnost cokoliv změnit. Zní to možná nelogicky, ale mužstvo se postupně dostalo do stavu “netrénovatelného mužstva”. Objektivní příčinou byla špatná tréninková morálka, de-facto jsme od listopadu loňského roku poradně netrénovali a to se muselo zákonitě projevit. Dalším důvodem, který vidím jako ještě více zásadním, je mentalita a výkonnostní strop kluků. Postupně jsem se dostal do fáze, že má role na lavičce byla pouze “administrativní” a jakýkoliv zásah do herního projevu, měl spíše opačný efekt.“

Nebylo toto gesto zbytečné, když do konce chybělo jen několik kolik zápasů?
„Z mého pohledu určitě NE, strašně těžce jsem tuto situaci nesl a nebyl den, který bych neřešil a nepřemýšlel, co můžu udělat jinak, tak abych klukům (mužstvu) mohl pomoci. Pravděpodobně to bylo z mé strany sobecké, ale bohužel jsem v daný moment jinou možnost neměl. Věřil jsem, že mé rozhodnutí kluky ještě více semkne a dokážou mi svými výkony, že jsem udělal velkou chybu.“

Proč ses přesunul z postu trenéra na post hráče? Sedí Ti tato pozice?

„V roli hráče jsem byl celou sezónu v kádru B-mužstva, takže bych neřekl, že došlo k nějaké zásadní změně. Po mé rezignaci, jsem stále chtěl byt součástí kádru a být mladým hráčům na blízku. Cítím, že jim stále mám co dat a byla by velká škoda s nimi nepracovat a nepodporovat je v jejich rozvoji. To že jsem naskočil v zápasech A-mužstva bylo spíše souhrou náhod a přání nového trenéra. Můj přínos na hřišti nebyl tak velký, a proto bych tuto pozici nikterak nedramatizoval.“

Jak to vidíš s Tvojí trenérskou nebo hráčkou kariérou dál?

„Na tuto otázkou v současné chvíli nedokáži odpovědět. Prozatím nevím co se odehraje po skončení všech soutěži v našem klubu a jinou trenérskou nabídku jsem neobdržel. Určitě bych rád navázal na práci s mládežnickou základnou a měl možnost pokračovat s nadějnými hráči, kteří se nám v klubu postupně krystalizují. Hráčská kariéra se pomalu blíží do svého konce a zde si již žádné velké cíle nedávám. Mým plánem je si můj pobyt na palubovkách co nejvíce užívat a opět se bavit hrou, kterou proste miluji.“

Řekni upřímně, co by se muselo v týmu změnit, aby navázal na své největší úspěchy?
„Rozhodně musí dojít ke generační výměně. Tento proces se zdá být za současného stavu nevyhnutelný a pokud má dojít k restartu Amoru, myslím si, že je to jediné řešení pro klub. Bohužel takový zásah je poměrně náročný, a je zde nutnost pracovat koncepčně a hlavně dlouhodobě s mládeži. Pokud se podaří tuto cestu dobře naplánovat, rozšířit management klubu, mužstva zaštítit kvalitními trenéry a ekonomicky zajistit, pak se můžeme těšit na ještě lepší éru Amoru, která předčí naše největší úspěchy.“

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient