Zdeněk Štybar se na konci roku zúčastní čtyř cyklokrosových závodů. Není to samozřejmě žádná sportovní bomba, už se to stalo několikrát, že si tento trojnásobný mistr světa v cyklokrosu odskočil ze silnice do terénu. Může to však pomoci k zviditelnění této zajímavé cyklistické disciplíny, která v posledních letech u nás trochu skomírá. „Moc se těším na návrat k této krásné disciplíně, kterou tak miluju. Budou to těžké a prestižní závody, snad budu mít formu a bude to zábava,“ uvedl Štybar na webu své silničářské stáje Quick-Step Floors. „Je to také velká příležitost potkat se s českými kolegy a pomoci mladým jezdcům,“ dodal dvaatřicetiletý cyklista.
V současné chvíli máme ale i jiné sportovce, kterým nedělá problém si vyzkoušet i jinou sportovní disciplínu. Nejznámější je díky letošní olympiádě Ester Ledecká, která získala zlato jak na lyžích v superobřím slalomu, tak ve paralelním obřím slalomu na snowboardu.
Jsou ale sportovci, kteří dokáží přejít doslova ze svého sportu na úplně odlišný a ještě mít úspěch. Dokázala to zlatá olympionička v běhu na lyžích Kateřina Neumannová, která se zúčastnila i letní olympiády na horských kolech.
Cyklistika pohltila i rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, která když se zúčastnila domácího šampionátu v časovce, vždy neměla konkurenci. A věří, že by se mohla za rok a půl zúčastnit na kole i letní olympiády.
Tyhlety příklady sportovního obojživelnictví se týkají individuálních sportů. V historii však dokázal jeden z našich velikánů uspět jak mezi jednotlivci, tak v kolektivech. Jde o Jaroslava Drobného, který se v roce 1947 stal mistrem světa v hokeji, aby pak v padesátých letech dvakrát zvítězil na French open a jednou ve Wimbledonu.
Škoda, že nevyšly sny zlatého olympionika v desetiboji Romana Šebrleho zúčastnit se olympiády i v golfu. Televizní kariéra holt dostala nakonec přednost.
