Zatímco v podzimní části neměl ženský tým Slavie možnost společné přípravy kvůli mistrovství Evropy divize A, kde Českou republiku reprezentovalo 10 hráček ze základní sestavy, jaro mělo podobný scénář. Dokonce sedm hráček absolvovalo tvrdou přípravu a poté i dva špičkové, po sobě jdoucí halové turnaje, a to mistrovství Evropy a mistrovství světa.
Jedinou společnou přípravou tak byl dvojzápas v německém Norimberku, který slávistky sice s přehledem vyhrály, ale utkání odkryla řadu chyb a nejasností. Slabinou byl především rychlý přechod z obrany do zálohy a standardní situace. Nesehranost týmu a možná i únava klíčových hráček se ukázala i v prvním ligovém utkání pro Liticím, které skončilo slabou výhrou 3:1.
Trenér Michal Toms se v přípravě zaměřoval především na efektivní pohyb útočnic v kruhu a řešení situací 2:1 a 3:1, asistentka Karolína Kříženecká se zase věnovala osobní obraně a defenzivním činnostem. Nejvyšší ženská soutěž bohužel vykazuje velmi rozdílnou kvalitu týmů, o čemž svědčí například i fakt, že Rakovník nastřílel za podzim a jaro 108 branek, zatímco poslední Bohemians pouze 15.
Ženy Rakovníka nastoupily do jarní části v nejsilnější sestavě a hrály velmi ofenzivní hokej založený na brejkových situacích, což jim přineslo ovoce i v utkání proti Slavii v základní části. Prohra 2:6 byla pro Slavii bolestná, ale zároveń potřebným varováním, že letos nebude nic zadarmo. Tím spíš, že v dubnu ohlásila očekávání miminka nejlepší hráčka týmu Adéla Lehovcová. Po těhotné Kamile Dukátové to tak byla už druhá hráčka, se kterou trenéři nemohli počítat pro play-off. Třetí a trochu nečekanou “ztrátou” byla Veronika Nováková, která před závěrečnými boji odcestovala do USA.
Česká liga není bohužel ani dobrou přípravou pro evropský pohár. Ženy Slavie odehrály velmi vysokou soutěž, a to Champions Trophy v irském Dublinu. Cílem bylo udržet Trophy a získat cenné zkušenosti a potřebné tempo pro play-off. Na pohár odletěl tým včetně tří patnáctiletých hráček a těhotné Adély. Závěrečné sedmé místo a sestup do Challenge I je možná zklamání, ale zároveň i ukázkou současné situace v týmu. Pro trenéry i hráčky pak i motivací, kam se mohou tréninkem ještě posunout.
Chybovali zejména v osobní obraně a individuálních činnostech v útočné čtvrtině. Ale zpátky do Čech. Díky remíze na podzim a prohře na jaře s Rakovníkem do play-off vstupovali ze druhého místa. Semifinálovým soupeřem jim byla Hostivař, která výborně kombinuje starší zkušené hráčky s mladými dravými nadějemi. Vzájemná utkání jsou vždycky tvrdá, což se ukázalo i v Rakovníku. Vítězství 1:0, které po více než 60 minutách bezbrankového stavu zajistila Jindra Reichlová, bylo doslova vydřené. V utkání slávistky měly 13 trestných rohů, které svědčí o jejich převaze, efektivita však byla žalostná.
Nedělní finále proti Rakovníku bylo zcela jiným utkáním. Poprvé za celou soutěž se trenéři rozhodli hrát osobní obranu na nejnebezpečnější hráčku soupeře – Kláru Hanzlovou. Perfektní práci odvedla Kateřina Jelínková, která nedala Kláře téměř žádnou šanci přijmout balón. Přesto se situace pro Slavii nevyvíjela vůbec dobře. Ještě deset minut před koncem prohrávali 1:3. Obrovský tlak Slavie a nervozita Rakovníka nakonec vedla k vyrovnání na 3:3. Všechny tři góly padly z trestných rohů.
Následovaly nájezdy, které v první vlně skončily 1:1 a na řadu tak přišla “náhlá smrt”. Silné nervy prokázala Tereza Mejzlíková, která Slavii zajistila další titul. Hlavní hrdinkou nájezdů se však stala Andrea Vančurová, která vychytala i největší hvězdy Rakovníka.
Obrovskou euforii a radost vystřídaly po několika dnech úvahy, jak dál, co zlepšit, na čem pracovat…tým povede trenérské duo ve stejném složení a hlavními úkoly jsou: nastavit vyšší standardy v útočné i obranné fázi, zrychlit přechod z obrany do zálohy, zautomatizovat trestné rohy a zajistit vyšší účast na trénincích, zejména kvůli nácviku standardních situací.
