Dlouhý rozhovor se šéftrenérem Markem Vojtou. Zůstane v Ústí? Kteří hráči se s týmem rozloučili a nezasáhnou do nové sezony v dresu Ústí? V čem vidí důvody neudržení Superligy a jaké výzvy čeká mužstvo během letní části a v nové sezoně v první lize?
Ústí se nepodařilo udržet Superligu i pro další sezonu. Jaké to má důvody?
Nenašel jsem správný balanc mezi rozvojem, zaměřením na proces a na výsledky v základní části. Všichni jsme věřili, že pokud se budeme snažit hrát stylem, který hráče rozvijí a nezamyká jejich potenciál v honbě za momentálním výsledkem – budeme chtít všechny situace s míčkem řešit herně – bude náš pokrok takový, že v play-down jednoduše naše soupeře přehrajeme. Zvláště za předpokladu, že našimi soupeři v play-down budou týmy, které s námi postupovaly z první ligy. V tomhle jsem se také přepočítal.
Druhým limitem, který jsem nezvládl, byl odlišný režim tréninků u hráčů. Až na jednu výjimku šlo především o rozdílnost hráčů v Ústí a studujících, nebo pracujících v Praze. Nemohu jim to vyčítat, znám náročnost jejich situace a vážím si jejich odhodlání. Nicméně ten mnou nastavený režim nestačil a nyní už domlouváme efektivnější tréninkový proces pro hráče. Rozdíly v připravenosti jednotlivých hráčů byli nesmírné a často jsme kvůli tomu museli uzpůsobovat v play-down strategii na zápas.
Jak bys popsal cestu Superligou?
Vím, že je to už klišé, ale rozdíl na začátku soutěže byl obrovský. V prvních dvou zápasech se vlastně hra děla kolem nás a my jsme jen přihlíželi, co se děje a reagovali. Ze začátku jsme tak i mnohdy působili až trapně. Ale museli jsme si tím projít, přirozený proces učení a růstu má své tempo. A to musím zmínit, že v září jsme hráli daleko lépe, než v dubnu při postupu. Po polovině soutěže jsme začali hrát s větší sebedůvěrou, která vznikala ze zlepšování individuálních a týmových dovedností i nárůstem dílčích nebo konečných pozitivních výsledků. Herně jsme se adaptovali na úplně jiný sport, než jsme hráli v druhé nejvyšší soutěži. Začali jsme hrát vyrovnaně i s týmy ze středu tabulky a často chyběli malé detaily či zkušenosti v závěru k výhře nebo většímu zisku bodů.
Jak se vyvíjelo play-down?
Liberec byl silný soupeř vzhledem k jeho zkušenosti se zápasy o udržení. To se ukázalo i v rozhodujícím momentu sedmého utkání, kdy jsme pár sekund před koncem udělali několik malých neúspěšných rozhodnutí a vyústilo to v součtu ve vyrovnávající branku. Mezi klíčové faktory v sérii řadím hru Petra Saláta, naše jednostranné zakončování a v nájezdech jsme nebyli schopni střílet proti brankáři, jenž je skvělý dole a volili zakončení po kličce z blízka. Brno bylo individuální kvalitou lepší než my. To si musíme přiznat. Udrželi se oproti nám zaslouženě.
Kteří hráči v sezoně nejvíce vyrostli?
Nejvíce viditelný progres zaznamenal nejspíš Vojta Esterka. Ještě v polovině listopadu jsme mohli ohodnotit jeho výkonnost jako lepší průměr v juniorském týmu a v březnu už hrál třicet minut za zápas, přesilovky a oslabení za mužský A-tým. Předvedl vůli a růstové myšlení ve změně svého životního stylu i individuálním rozvoji dovedností. Vytvořil si potenciál stát se elitním hráčem v ČR. Nyní budeme chtít spolupracovat především na jeho variabilitě, a proto se na něj mohou těšit fanoušci při zápasech třeba i v útoku.
Podle předpokladů zmiňuji i Mikuláše Krbce. Během roku se dokázal vypracovat z juniorského reprezentanta s nejistou rolí v týmu, přes pozici jednoho z nejlepších hráčů juniorského MS, až po stabilního hráče mužského národního výběru s reálnou šancí na domácí MS. Pro okolí je ten vývoj často samozřejmostí, ale nic z toho není náhoda a také to nepřišlo zadarmo. Mikuláš zlepšil svůj denní režim, životosprávu i péči o tělo, každý týden absolvoval individuální tréninky a nyní má zaslouženou a vypracovanou pozici. Samozřejmě bych mohl pokračovat, ale u těchto dvou hráčů byl rozvoj z mého pohledu největší. Také byli hráči, kteří rozvoj nezaznamenali, což beru jako své selhání v roli trenéra.
Jak se s týmem v průběhu sezony ztotožnili nově příchozí hráči?
Ztotožnili se dobře a byli přínosem. Pokračovat nicméně nebudou. V brance chceme dát zaslouženou příležitost našim mladým brankářům Markovi Netopilíkovi s Karlem Čápem. Tomáš Fibiger má ambice se probojovat do zápasové sestavy Tatranu, Petr Weissgärber má nyní prioritu v rozrůstající se rodině. Jaromír Täuber má v Plzni náročné studium a jeho úspěšné trenérské působení v klubu FBC Plzeň se stupňuje, i proto zvolil působení v tamním klubu. Jakub Procházka toho moc z důvodu vleklého zranění s námi neodehrál a to je i důvod, proč ze hřiště prozatím přešel na lavičku extraligového týmu žen Liberce, kde zatím sbírá velmi dobré ohlasy. Všichni hráči odváděli kvalitní práci, jsme jim vděčni za jejich přínos a přejeme jim hodně štěstí v osobním a sportovním životě.
Jak bude vypadat kostra týmu pro příští sezonu?
Chceme v příští sezóně stavět na odchovancích maximálně, jak jen to půjde. Podle mého názoru máme dovednosti, zkušenosti i dostatečně silný tým, abychom zvládli náš sezónní cíl i smysl našeho sportování naplnit. Je to teď vyloženě na nás. Tým chceme okysličit zapálenými juniory. Již letos limitoval naší hru fakt, že jsme některé mladé hráče vzhledem ke kalendářnímu věku nemohli nechat hrát za A-tým. Především chceme dát větší prostor hráčům, kteří si prožili zkušenosti ze Superligy a mají silnou vazbu ke klubu a naší florbalové komunitě.
U kterých hráčů již víme, že se do týmu nezapojí?
V sezóně nebude s námi pokračovat Adam Stibor, který skončil již před koncem sezóny. Řešíme režim Radka Kužela, který potřebuje věnovat více času svému studiu a cestovatelský trojúhelník Děčín – Ústí – Praha pro něj byl dlouhodobě neudržitelný. Radek se vrátí v uzpůsobeném tréninkovém režimu do Děčína, kde se úspěšně rozvíjel do dorostu v mládežnických kategoriích a bude se snažit do něj investovanou péči svému mateřskému klubu splatit. U nás je reálná pouze výpomoc v případě potřeby a v podobě střídavých startů, kterou budeme ještě společně diskutovat. Mikuláš Krbec bude pokračovat ve svém růstu na Chodově a řešíme u něj střídavé starty k nám.
Jaký styl letní přípravy jsi pro hráče připravil?
Snažíme se vyhýbat termínům „letní nebo předsezonní kondiční přípravy“. Chceme se připravovat a rozvíjet kondičně po celou sezonu a nyní jsme v úvodu kondiční přípravy, kdy se hráči učí a získávají základy techniky cviků, funkčních pohybů i kondice. V minulém roce byli mezi hráči zmiňované velké kondiční rozdíly způsobené nejen fyzickými předpoklady, ale bohužel také množstvím absolvovaných týmových akcí a individuální přípravou hráčů. Letos tomu chceme předejít a být jako tým připravený na rychlou a aktivní hru po celou dobu utkání.
V letních měsících nás čeká tradiční Czech Open, pohárová utkání s Chodovem, Libercem a Startem i přátelská utkání s Bohemians, německým Weissenfels, dvojutkání s Českou Lípou a v jednání je zápas se Spartou. V druhé polovině srpna máme ještě naplánovaný turnaj v Rize Latvian Open, kde se v plnohodnotných zápasech 3x 20min můžeme setkat s finským mistrem SC Classic, Turku, účastníky nejvyšší soutěže ve Švýcarsku Uster a Kloten, FbŠ Bohemians a dvěma týmy z Lotyšska.
Jaký je hlavní cíl týmu pro novou sezonu v první lize?
Výsledkový cíl je postoupit zpět do Superligy. Herní cíl bude nejspíš ještě náročnější. Přejeme si udržet individuální i týmový růst i přes absenci zápasů s kvalitními soupeři z nejvyšší soutěže. Již teď si stanovujeme procesní cíle, které ovlivňují náplň tréninků v tomto období.
Stejný výsledkový cíl budou mít nejspíš i další kluby. Značně posiluje Kladno a se svými dvěma superligovými útoky určitě bude patřit k aspirantům na postup. Podobně výrazně posiluje i Brno. Uvidíme, jaký tým se podaří vytvořit v Karlových Varech a na Startu. Mezi adepty na nejvyšší příčky odhaduji již tradičně Torpédo Havířov a nyní i Black Angels. Jsem si jistý, že nás čeká velká výzva a mnoho zajímavých utkání, která budou bavit nás i naše věrné fanoušky. Těm závěrem děkuji za často fascinující podporu a zvu je jak na závěrečnou grill party na Slunetě, tak především na první domácí přípravná utkání, která se odehrají již v srpnu.
Často se florbalovou komunitou v posledních týdnech šířily zvěsti a názory, že přesuneš své působení do jiného klubu.
Ty domněnky měli tak trochu reálný základ. Měl jsem nabídky z pěti superligových klubů z Čech a dvou z ciziny, ale poté hlubší zvažování proběhlo pouze u nabídek z Boleslavi a Chodova. Zvažoval jsem i příležitosti působit ve dvou klubech zároveň, ale to sezení na dvou židlích i můj celkový přesun jsem s vděčností odmítl. Vnímám v klubu rozdělanou práci a nyní bych chtěl věnovat značnou část své energie na předávání zkušeností, mentoringu, rozvojovým plánům pro stávající trenéry a spolupracovníky i začleňování dalších lidí do klubu.
