Jak hodnotíš sezonu z pohledu prezidentského křesla?
„Zde se nabízí logická odpověď, že neúspěšně, neboť jsme skončili nejhůře, co se našeho působení ve 2. lize týče. Pravdou je, že to tak zpočátku nevypadalo a vše klapalo dle plánu. Zlom nastal po porážce s Vlky, která odstartovala pád tabulkou směrem dolů. Samotný závěr byl pro mě hodně hektický a náročný. Jsem z něho hodně vyčerpán a unaven. Poslední zápasy, ale ukázaly, že v Amoru existuje určitá cesta. Otázkou je, zda po ní půjdeme.“
Kádr během sezony doznal několik hráčských změn, kde vidíš hlavní důvody tolika změn?
„Tato sezóna mě ukázala, že i v mém věku se musím stále učit. Mít v průměru 6 hráčů mimo hru je něco neuvěřitelného. Pokud se však vrátím na začátek tak do týmu přišlo pět nových hráčů a ti měli kádr rozšířit, ale vůbec jsme nepočítali, že jich stejný počet skončí. Tím se toto zcela minulo účinkem. Přišly karetní tresty a my jsme museli hledat hráče tak, abychom na zápasy necestovali v pěti lidech. Tak se stalo, že se v sestavě objevili mladíci, o kterých nikdo z veřejnosti nevěděl.“
Jak zpětně hodnotíš klubový přelom na přestupovém trhu, který se odehrál na začátku sezony?
„Jak jsem řekl výše, prvotně to byla snaha rozšířit a zkvalitnit tým. Bohužel než jsme odstartovali, přišla nějaká zranění, nezájem nebo neochota některých hráčů se porvat o místo v sestavě a tím vše skončilo. Je nutno dodat, že tento tah nám absolutně nevyšel. Není to o klucích, kteří přišli, ale spíše si myslím, že je to o těch stávajících, kteří si to vyložili po svém a klub odstřelili. Dostali se do stádia určité pohodlnosti, ztratili motivaci, neboť už byli druzí a větší ambice neměli. Nakonec na to vše doplatili kluci, kteří k nám přišli a museli po tom, co se v klubu dělo skončit.“
Co by jsi udělal jinak?
„Mám být upřímný? Kdybych měl kouzelnou kouli a viděl, jak to vše dopadne, tak bych do nové sezóny vůbec nešel. Tomáš Galia ví, že jsem tuto myšlenku měl před touto sezónou, neboť u stávajícího kádru jsem neviděl snahu dál pracovat.“
Proslýchá se, že se blíží konec A-mužstva ve druhé lize, jak moc je tato skutečnost reálná?
„V kontextu s tím, co jsem řekl je asi jasné, že to reálné může být. Kladu si otázku, zda mě to stojí za energii, čas a nervy. Navíc jsou tam i jiné faktory než jsem popisoval. Jedná se o samotné řízení soutěže, kdy se nepohlíží na to, co si kluby vzájemně dohodly, ale jede se proti proudu. I požadavky kladené na kluby nejsou stejné. Není zde rovnítko. Dále jsou to podmínky, za jakých futsal v domácí hale provozujeme. Připadá mi to, že v hale nejsme vítáni. Nemáme tam žádné zázemí a to je veliký problém. Prakticky kdykoliv nám můžou zrušit tréninky, což je frustrující. Vše by vydalo na jednu krásnou knížku. Pak se tedy vkrádá myšlenka, zda má cenu hrát 2. ligu.“
Znamená to konec Amoru na futsalové mapě?
„To si nemyslím. Futsal není jen o 2. lize.“
Co by se muselo stát, aby Amor opět čeřil vody v druhé nejvyšší futsalové soutěži?
„Mám jednu velkou a jednu malou podmínku, kterou zde nebudu z logických důvodů zveřejňovat, neboť se o tom musím pobavit s nejbližšími klubovými spolupracovníky.Ovšem pozor Amor může být ve 2 lize i bez prezidenta Antonína Petlacha. Není totiž rovnítko mezi Petlachem, 2. ligou a Amorem.“
Myslíš si, že je druhá nejvyšší futsalová soutěž pro vyškovský okres maximum?
„Zcela jistě ano. Pokud se nenajdou hráči, kteří si přehodnotí priority a začnou se futsalu věnovat a nebudou ho brát jako doplněk, tak je 2. liga strop. Na druhu stranu chápu, že je spousta kluků, kteří to chtějí dělat jen pro zábavu, nechtějí trénovat. Je to jejich právo.“
Co by jsi rád vzkázal všem naším příznivcům a nejen těm?
„Moc si vážím jejich podpory za celých 5 let. Neskutečné návštěvy! Spočítali jsme to, že nás za 5 let vidělo 6 000 lidí. Jsem rád, že jsme se jim neomrzeli a stále na nás chodili. Zvláště poslední sezónu, kdy nám domácí zápasy měnili jako na běžícím pásu a nebylo lehké přesně zjistit, kdy hrajeme. Děkuji za to, že jsme na charitu společně vybrali za 3 roky, co jí děláme, 80.000 Kč. Když si vzpomenu na zaplněné tribuny je mně hned lépe.“
