Před 10 lety postoupili Bruslaři poprvé do extraligy

Jeden velký milník Bruslařského klubu slaví své 10. narozeniny právě dnes, tedy 19. dubna 2008. Zatímco teď máme čtvrtek, tenkrát to byla sobota. Sobota, která se do kroniky klubu zapsala zlatým písmem – BK Mladá Boleslav tehdy poprvé ve své historii postoupil do české extraligy ledního hokeje. A začal psát úplně novou kapitolu.

V Mladé Boleslavi se už jednou nejvyšší hokejová soutěž hrála. Mladoboleslavský SK tehdy patřil k osmi nejlepším mužstvům Československé republiky a od roku 1937 hrál první dva ročníky ligy – tenkrát nejvyšší soutěže. V prvním ročníku se ještě Boleslav, hrající na přírodním ledě, zachránila, v druhém sestoupila. Posléze všechno zastavila 2. světová válka.

Hokej ve 30. letech byl ale něco dočista jiného, stejně jako organizace, která na Štěpánce působila, politická situace byla taktéž zcela odlišná. Proto lze směle říct, že postup do extraligy 19. dubna 2008 byl první. A mnohým fanouškům, hráčům i členům současného managementu zůstal pořád ještě čerstvě a především silně zapsaný v srdci.

Jak šla sezona 2007/2008

Po nepříliš povedené sezoně 2006/2007, která byla hráči i vedením vyhlášena jako za špatně pojatou, se tentokrát mělo začínat se zcela novou koncepcí. Cílem bylo vytvořit pevné jádro mužstva, které si na sebe zvykne, sehraje se a vytvoří tak perfektně šlapající tým. S boji o extraligu se tehdy počítalo v horizontu příštích dvou let.Ke zkušeným a již osvědčeným jménům jako byli Richard Král, Tomáš Nouza, Josef Jindra či Filip Šindelář přibyli například Milan Mikulík, Martin Růžička, Lukáš Handlovský a další.

Objevilo se mnoho spekulací, že odehrát velkou část základní části první hokejové ligy na cizím zimním stadionu, ale zároveň vlastně v domácím prostředí, nebude pro mladoboleslavské hokejisty to pravé (boleslavský zimní stadion tehdy procházel rekonstrukcí, a tak hráli v Benátkách nad Jizerou), opak byl ovšem pravdou! Přibrzdit Boleslavské v jejich jízdě zvládlo až na konci listopadu Vrchlabí, které tak Středočechům narušilo sérii devatenácti vítězných zápasů.

7. listopadu hlásila tehdejší Zlatopramen Aréna konečně bojovou pohotovost a hráči v zelenobílých dresech v ní plynule navázali na své úspěchy z Benátek nad Jizerou. Překvapení však přišlo odjinud. Snad všechny šokovalo rozhodnutí hlavního trenéra A týmu Jana Votruby odejít do Ústí nad Labem – týmu, o kterém bylo už tehdy jasné, že bude téměř jistě soupeřem vítěze 1. ligy v bojích o extraligu. Bruslaři reagovali povoláním Petra Kaňkovského z Jihlavy, ke kterému se přidal stávající asistent Leo Gudas. Volba to byla více než dobrá! Boleslavští pod vedením nového kouče neztratili již ani jeden zápas základní části a v jejím finiši si už s přehledem hlídali prvenství ve skupině Západ. Tým také ještě doplnila důležitá dvojice Pavel Šebesta a Daniel Boháč.

A jsme v play-off. Série s Havlíčkovým Brodem, čtvrtfinále, byla ještě relativně snadnou záležitostí, v níž Bruslaři soupeře zlomili hlavně ve druhém a třetím utkání, která vyhráli v prodloužení. Při zpětném pohledu byla nejošemetnější záležitostí semifinálová série s Kometou Brno. Platila domácí neporazitelnost, rozhodnout musel až sedmý zápas. A to až na hranici už beztak praskajících nervů – Boleslavští zvítězili gólem Richarda Krále v prodloužení. „Kometa představovala vůbec nejtěžšího soupeře, na jakého jsme narazili. Přemýšlet v tu chvíli o tom, že to nemusí vyjít, by asi nebylo dobré. Teď zpětně si to ale musíme přiznat všichni,“ řekl tehdejší kapitán Král.

Finále s Chomutovem Středočeši zvládli možná trochu překvapivě v nejkratším možném čase, tedy 4:0 na zápasy. Zlomový byl třetí duel, kdy Bruslaři otočili vývoj zápasu ve svůj prospěch na ledě soupeře. Nouza vyrovnával na 5:5 v 59. minutě utkání (a završil tak hattrick). V nájezdech rozhodl Král.

Barážová série s Ústím nad Labem a Janem Votrubou na střídačce Lvů začala 11. dubna na severočeském ledě a Bruslaři v tomto zápase padli děsivě 0:4. Hráči i trenéři slibovali, že hned druhý den nastoupí jiné mužstvo. Stalo se. Následující čtyři utkání – potřebné k postupu do extraligy – už vyhrál BK Mladá Boleslav. A nastoupil na novou cestu – extraligovou.

Zajímavosti sezony 2007/2008

Týmy v 1. lize byly v této sezoně rozděleny na dvě skupiny – Západ a Východ. V první části hrála Boleslav pouze s týmy ze své skupiny Západ, ve druhé části hrála s týmy z východní skupiny a ve třetí části základní části se vrátila opět k týmům své skupiny. Existovalo tehdy dokonce předkolo play-off. To ovšem Bruslaři díky svému skvělému postavení v tabulce hrát nemuseli.

Boleslavští hokejisté museli kvůli rekonstrukci mladoboleslavského zimního stadionu považovat za své domácí působiště nedaleké Benátky nad Jizerou – a to až do začátku listopadu. Na zápasy jezdily z Boleslavi speciálně vypravené autobusy pro fanoušky.

V září 2007 dostal své jméno maskot mladoboleslavského hokeje, které platí dodnes – Embík.

Trenér Jiří Votruba, který zpočátku sezony vedl Bruslaře, přešel v prosinci do Ústí nad Labem, které už tehdy velmi výrazně tušilo, že bude hrát baráž. Do paměti fanoušků se tak bohužel zapsal hlavně jako velký zrádce. Na střídačce Boleslavi jej posléze nahradil Petr Kaňkovský.

V lednu 2008 Bruslaři oslavili 100 let od svého založení. V rámci oslav volili Hokejistu století. Stal se jím Jaroslav Buřil.
Veřejnost o tom tehdy nevěděla, ale Bruslaři byli v únoru 2008 tužit partu na horách. Nebylo to nařízení klubu – prostě chtěli.
Bodově nejúspěšnějšími hráči byli – jak jinak – Richard Král (42 bodů) a Tomáš Nouza (41 bodů).


Jak na sezonu 2007/2008 vzpomíná Richard Král

V sezoně 2007/2008 se podařilo přepsat dějiny boleslavského klubu. Přitom až do začátku listopadu jste museli domácí zápasy hrát kvůli opravám boleslavského stadionu v Benátkách nad Jizerou. Bylo to složité? Jak vzpomínáte na tu příšernou zimu?

To bylo šílený. Vzpomínám si, že jsme tam hrávali. Já osobně jsem tedy byl ze začátku sezony zraněný, ale nějaké zápasy jsem tam odehrál. No, jak bych to popsal, je tam opravdu ukrutná zima. Asi dva roky zpátky jsem tam byl, podívat se na zápas. A to bylo snad ještě horší, předtím jsem se aspoň hýbal. (smích)

Za celou základní část jste prohráli jen dva domácí zápasy a čtyři venkovní. Byli jste rozjetý vlak. Dokážete říct, v čem tkvěl váš úspěch?

Velice dobrá parta. Vzpomenu – Tomáš Nouza, Jirka Gombár, Šindy (Filip Šindelář, pozn. red.) v bráně, Pepa Jindra a další. Všechno to byli výborní kluci, kteří opravdu měli zájem, drželi ten tým a směřovali ho tam, kam měl jít. Navíc na podmínky 1. ligy jsme měli opravdu velice kvalitní tým.

Ve čtvrtfinále jste 4:0 na zápasy porazili Havlíčkův Brod, v semifinále jste ale najednou mohli o všechny sny přijít. Rozhodující semifinálový zápas byl nakonec infarktový. Za stavu 1:1 se šlo do prodloužení. V něm jste dal jeden z nejpamátnějších gólů v historii klubu. Vzpomenete si na něj?

Jojo, vzpomínám si na něj úplně přesně. Šnáblík (Robert Schnabel, pozn. red.) střílel od modrý, já jsem do toho dal hokejku, někde tři čtyři metry od brány. Tečoval jsem jeho střelu někam pod břevno.

Obrovskou sílu jste ukázali i ve finále s Chomutovem, kde jste otáčeli už zdánlivě ztracené zápasy a znovu vyhráli 4:0. Když se podíváme na střelce a asistenty gólů ve třetím zápase je to samý Král, Nouza a Gombár. Museli jste tehdy být v obrovském laufu. Měli jste před baráží pocit, že se to prostě nemůže pokazit? Nebo tam byly i pochybnosti?

My jsme prostě věřili. Sezona se nám opravdu povedla, mančaft šlapal… Takže my jsme si to hráli víceméně sami. Řekli jsme si, co budeme hrát a my starší hráči jsme si pohlídali, aby tam všichni dali opravdu všechno.

Ústí nad Labem v extralize propadlo, v prvním barážovém utkání jste ale totálně propadli vy, a to 0:4. Museli jste tehdy v kabině krotit paniku?

Samozřejmě vím, že jsme první zápas prohráli, ale jestli se nepletu, tak jsme hned čtyři další vyhráli a Ústí nad Labem jsme v sérii porazili 4:1 na zápasy. Byl to první zápas série, někteří kluci byli asi trošku nervózní. Pro polovinu týmu to byla prakticky první setkání s extraligou. První zápas jsme sice prohráli, ale důležité je, že jsme se z toho nepoložili.

To, že jste vyhráli baráž a Boleslav postoupila do extraligy, byl obrovský úspěch. Jak vysoko ho stavíte ve své osobní kariéře?

Já vždycky říkal, že je super vyhrát poslední zápas sezony. Vždycky jsem si přál vyhrát titul, což se mi ale nikdy s nikým nepovedlo. Takže postup do extraligy pro mě takový trochu titul je.

Už je to deset let a spousta věcí je tak promlčených. Neměl byste nějakou (publikovatelnou) perličku z následných oslav?

Slavilo se, to ano, ale taky jsme byli hodně vyčerpaní. Vím, že jsme jeli autobusem do Boleslavi, pak jsme byli u majitele na penzionu, kde jsme měli oslavu. Ty pak pokračovaly ještě asi další dva dny. Někteří kluci jeli pořád v jednom kuse, někteří se chodili vyspat. Já už jsem byl starší, takže jsem se sem tam šel vyspat. Jiní, jako třeba Nouzík, jeli myslím ty dva dny nonstop.

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient