Projekt Pilotní testování koncepce sociálního bydlení realizuje Odbor sociálních služeb Magistrátu města Plzně ve spolupráci s magistrátním bytovým odborem od března 2017. Projekt potrvá do konce února 2020. „Celkové způsobilé náklady jsou plánovány ve výši téměř 14 milionů korun, z toho dotace ministerstva práce a sociálních věcí představuje částku ve výši 13,2 milionu korun, takže vlastní podíl spolufinancování činí 694 tisíce korun,“ vyčísluje vedoucí oddělení sociálního bydlení zmíněného magistrátního odboru Karolína Vodičková.
Cílem projektu je zajištění dostupnosti nesegregovaného bydlení pro osoby z cílových skupin na území Plzně, vytvoření funkčního systému sociálního bydlení a metodiky sociální práce s klienty.
Vyrůstala v nefunkční rodině, týral a zneužíval ji otec. To byl hlavní důvod, proč v období dospívání začala nadměrně pít alkohol. Když jí bylo 20 let, vdala se a narodila se jí dcera. Dceři byly čtyři roky a manžel uhořel. Po pár letech se jí narodila druhá dcera, jejíž otec se o ně dodnes nezajímá. Po dvou rocích si našla nového partnera, kterého si vzala. A narodila se dcera a syn. Stále pila a s manželem se v pití podporovali. Dvě starší dcery se osamostatnily a péči o ty mladší s manželem příliš nezvládali, s mužem jí to neklapalo a v roce 2011 se s dětmi nastěhovala do azylového domu, pak na ubytovnu. Obě děti jí byly odebrány a později svěřeny do pěstounské péče nejstarší dcery. Jejich matka situaci nezvládla, začala se sebepoškozovat a mít depresivní stavy. Zlom nastal v roce 2014, kdy se obrátila na K-centrum a začala svůj problém s alkoholem řešit. Získala chráněné bydlení, které spadá pod Centrum protidrogové prevence a terapie, později bydlela v azylovém domě pro ženy, kde jí sociální pracovnice doporučila do projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni, získala tak sociální byt. „Když jsem dostala do rukou klíče, dostavil se pocit, že jsem se znovu narodila,“ řekla.
Strastiplný příběh prožila i další žena, v současnosti 20letá. Vyrůstala v kojeneckém ústavu a později u tety, která ji bila, nestarala se o ni, neplatila jí věci do školy ani dopravu, dívka dostávala pokuty, které nikdo nehradil, ocitla se v exekuci, bez práce a na ulici. „V 18 letech jsem se dozvěděla, že mám exekuci a nemám ji z čeho splácet, potřebovala jsem od někoho pomoci. Poslali mě do kanceláře odboru sociálních služeb k paní Karolíně Vodičkové, díky níž jsem se dostala do projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni. Teď mám krásný byt,“ usmívá se mladá žena, které se podařilo najít díky sociální pracovnici práci i biologického otce. „Můj život začíná mít zase smysl,“ uvedla.
I třetí ženě pomohl zmíněný projekt. Žila až do roku 2013 se svými dvěma dětmi u matky, která se o vše starala, takže nemusela moc pracovat a matka jí pomáhala i s výchovou dětí. Otec dětí neměl a dodnes o ně nemá zájem a ani nehradí výživné. Matka však zemřela a ona se musela vystěhovat z bytu, který nedokázala sama platit. „Neuměla jsem ani sama nakoupit, vše dělala maminka,“ vzpomíná. Bydlela v azylových domech a po ubytovnách. Situaci nezvládala finančně, ani psychicky. Děti umístila do Klokánku, nastěhovala se do azylového domu pro ženy, postupně si našla zaměstnání a podařilo se jí našetřit na vybavení bytu a získat děti zpět. „To pro mě bylo obrovskou motivací. Bylo to ale nejtěžší období mého života,“ popisuje. Do projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni ji doporučila sociální pracovnice azylového domu. Dostala tak sociální byt a děti jí byly vráceny zpět. Nemá nikoho, kromě jedné kamarádky, na koho by se mohla obrátit o pomoc. Proto spolupracuje s několika neziskovými organizacemi, především v oblasti řešení dluhů, doučování dětí a čerpání potravinové pomoci.
