Michal Sadílek patří mezi největší talenty současného českého fotbalu a v lednu již podruhé zvítězil v anketě nejlepšího dorostence roku. Jako kapitán týmu s dorostem PSV Eindhoven ovládl Superpohár (PSV porazilo AJAX 5:0), nyní ligovou soutěž a PSV je i letos ve finále poháru. „Chtěl bych se do dvou let stát základním hráčem A-týmu,“ říká odchovanec Slovácka, který si jde poctivě za svým snem.
Michale, ty oblékáš dres nizozemského klubu PSV Eindhoven. Můžeš zavzpomínat, jak se tento přestup vůbec zrodil?
Od mých třinácti let, kdy jsem byl poprvé v PSV na stáži, mě sledovali jak na klubové, tak na reprezentační úrovni. Když mi bylo šestnáct let, tak jsme během léta byli na turnaji s reprezentací v Maďarsku a tam mě sledoval šéf skaut PSV. Po turnaji jsem ještě odehrál zápas za U19 Slovácka proti Bohemians. Vyhráli jsme 3:1, já vstřelil dvě branky a následně jsem odletěl na testy do PSV, kde jsem se jim zalíbil a přišlo hostování s opcí.
Jak jsi zvládal odloučení od rodiny a jak sis zvykal na nové prostředí?
Myslím si, že jsem to zvládl lépe než mamka, která to prožívala hodně. První dva týdny byly složité. Úplně nové prostředí, odloučení od rodiny, ale zvládl jsem to v pohodě a po dvou týdnech jsem se tam cítil, nechci říct jako doma, ale zvykl jsem si a cítil se v pohodě. Hodně mi pomohlo i to, že už jsem uměl anglicky před odchodem do Holandska.
PSV je nizozemský velkoklub, co tě po příchodu nejvíce překvapilo? Jak jsou na tom se zázemím tréninkových ploch atd. Dá se to vůbec srovnávat s nějakým klubem v Česku?
Překvapilo mě zázemí, vždyť na mládežnické úrovni tady máme k dispozici devět hřišť, což se s podmínkami v Česku nedá srovnávat a blíží se tomu možná Sparta, která má rovněž hodně tréninkových hřišť a zázemí je tam na vysoké úrovni, ale v PSV je to ještě více moderní. Teď nám přestavují celou akademii a od roku 2019 by se mělo jednat o jednu z nejmodernějších akademií v Evropě.
Jak to máš se studijními povinnostmi? Daří se ti skloubit vzdělání a tréninky?
Studuji ještě střední odbornou podnikatelskou školu v Praze, která mi vychází hodně vstříc. Studoval jsem Obchodní akademii v Uherském Hradišti, ale bylo to náročné na cestování. Přeci jen díky reprezentacím jsem mnohem více v Praze než v Uherském Hradišti a i spoje jsou mnohem komfortnější. Samozřejmě skloubit to je složité a náročné, ale dal jsem si za cíl, že maturitu chci udělat každopádně.
Jakým jazykem se primárně dorozumíváš?
Dorozumívám se holandsky. Před rokem a půl jsem byl ve velkém zápřahu, co se týče učení se holandštiny a velmi mi v tom pomohl bývalý klubový manažer PSV. Samozřejmě mi to pomohlo co se týče zapadnutí a získání si respektu od spoluhráčů a prakticky od všech v klubu. Dopomohlo mi to k tomu, že jsem byl zvolen kapitánem.
A jak vlastně vypadá takový typický den Michala Sadílka?
Běžný den vypadá asi tak, že vstanu a před devátou jsem na akademii, kde jsem do páté hodiny odpolední. Většinou máme dva tréninky a následně jedu domů, nebo nebo někam společně s týmem. Je to náročné, ale musím říct, že si to užívám a baví mě to.
Už jsi v Nizozemsku nějaký ten pátek, našel sis tam nějaké kamarády? A jsi tam v kontaktu s někým z Česka?
Kamarády mám pouze spoluhráče a musím říct, že jsou tady všichni fajn a s každým tady vycházím. V kontaktu jsem pak s Václavem Černým a Josefem Kvídou, kteří hrají tady v Holandsku. Díky sociálním sítím pak není problém udržovat pravidelný kontakt s rodinou, spoluhráči a spolužáky v Česku.
Pojďme k fotbalu. Můžeš zhodnotit tvé mládežnické účinkování a začátky ve Slovácku?
Na Slovácko nikdy nezapomenu, protože jsem se tam naučil hodně, jako člověk, tak i jako fotbalista. Zažil jsem první úspěchy, když jsme ve starších žácích vyhráli soutěž Jižní Moravy a na mistrovství republiky jsme skončili čtvrtí. Našel jsem si tam hodně kamarádů a spoluhráčů.
Jaký je rozdíl mezi českou a nizozemskou mládežnickou ligou?
Rozdíl samozřejmě je, Nizozemská je kvalitnější, protože kluby jako Ajax, Vitese, Feyenoord, AZ Alkmaar mají skauting po celé Evropě nebo světě a hráče si stahují. Ze začátku jsem si myslel, že to bude jenom o technice, ale s postupem času jsem zjistil, že místní soutěž je hodně náročná i fyzicky a na tom si zakládá hlavně PSV. Vyhovuje mi to a nemám s tím problém.
Jak hodnotíš tvé účinkování v reprezentačních výběrech?
Bohužel jsme s kategorií U19 nepostoupili na ME, ale za ty čtyři toky jsem ze čtyř možných šampionátů postoupil na dva. S ročníkem 1998 jsme skončili jednou ve skupině ME v Bulharsku a turnaj nám bohužel výsledkově nevyšel, ale před rokem na ME v Gruzii jsme byli se stejným týmem kousek od vítězství v turnaji a věřím, že kdybychom postoupili přes Anglii, tak Portugalsko bychom dali, ale to je jenom kdyby. Bohužel to nevyšlo a já sním o tom, že si tento tým společně zahraje například v kategorii U21 nebo třeba v A-týmu.
Vedeš si nějakou bilanci? Kolik jsi kde odehrál zápasů a vstřelil branek?
Každou sezonu platím za hráče základní sestavy, ale statistiky kolik jsem odehrál celkem zápasů si nevedu, ale bude to něco přes sto. Ve druhé lize jsem odehrál čtyři zápasy a co se týče branek, tak druhou sezonu nastupuji na postu defenzivního záložníka, takže těch branek tolik není, ale o to více je tam asistencí.
U PSV U19 jsi byl zvolen i kapitánem. Jak taková volba probíhá a překvapilo tě to?
Bylo to po mistrovství Evropy, kdy jsem se vrátil do klubu. Čekal mě tam nový tým, nový trenér Mark Van Bommel, v te době asistent trenéra v Saudské Arábii a nyní dělá asistenta u australské reprezentace. Hráli jsme přátelák proti juniorce Willem II Tilburg a den před zápasem si mě trenér zavolal, že během mistrovství Evropy mluvil s hráči, a že ke mně vzhlížejí jako k příkladu a že si mě dokáže představit jako kapitána jeho týmu. Samozřejmě mě to zahřálo u srdce, ale já říkám, že my v tom týmu máme více kapitánů a není důležité kdo má pásku na ruce, ale že fungujeme jako tým. Je ale pravda, že první pocity s kapitánskou páskou mi prolétlo hlavou, že jsem tady pouze rok a půl a už mám kapitánskou páskou. Myslím si, že jsem si to vybudoval svými výkony a tím, jak pracuji i mimo fotbal.
Byl jsi dvakrát zvolen českým fotbalistou roku staršího dorostu, jsi kapitán U19… Vyhlížíš již dvířka kabiny A-týmu PSV? Trénoval jsi již někdy s A-týmem?
Už jsem měl možnost s nimi několikrát trénovat, za což jsem velmi rád. V zimní přípravě jsem byl v širším kádru na tréninkový kemp, který byl v USA. Tam jsem se bohužel nedostal a odletěl jsem s Juniorkou na tréninkový kemp do Španělska, což bylo taky super.
Jaké byly tvé pocity z tréninku s A-týmem, a jak se k tobě zachovala kabina?
První trénink jsem byl samozřejmě nervózní, ale kabina se tady k mladým hráčům chová naprosto skvěle. Žádné foukání balónů jak někdy můžeme slyšet u týmů v Česku, že na ně rázem všechno spadne. O věci se starají ti, co mají zrovna službu. Samozřejmě je to dobrý pocit, když si podáte ruku třeba s mexickým reprezentantem s Andrés Guardado současným hračem Betis Sevilla, Jetro Willemsem, který je nyní ve Frankfurt, Davy Pröpper a Jürgen Locadia hrají nyní Premier League v Brightonu nebo Marco van Ginkel a Oleksandr Zinchenko v Manchesteru City s tím jsem se hodně bavil a jsem rád, že mu to v City vychází, protože je to nejen výborný fotbalista, ale i člověk. Za každý trénink s A-týmem jsem samozřejmě rád, protože mě to posouvá nahoru…
PSV vychovalo řadu fotbalových hvězd. Pracuje někdo z nich v klubu a setkáváš se s nimi? Kdo na tebe udělal největší dojem?
Hlavní trenér je Mark Van Bommel, což je bývalá legenda Barcelony, Bayernu Mnichov a AC Milán a asistentem je Andre Ooijer, což jsou bývalí nizozemští reprezentanti, kteří byli v roce 2010 druzí na mistrovství světa a v klubu dále pracuje třeba Ruud van Nistelrooy, který je individuální trenér útočníků společně s Lucem Nilisem, což je rovněž bývalá legenda PSV nebo Anderlechtu. Když jsem tady byl první měsíc, tak jsem na ně koukal s otevřenou pusou, ale teď již mi to přijde normální. Baví se s každým a nehrají si na nějaké hvězdy. Kdykoliv chceme s něčím pomoct, tak můžeme za nimi a oni nám vycházejí vstříc. Je to velmi příjemné s nimi pracovat. Mají spoustu zkušeností, které nám předávají. Nechci zapomenout ani na Phillip Cocu, který je rovněž trenér v A-týmu. Rovněž legenda Barcelony a PSV. Po každém tréninku s A-týmem k nám přijde a snaží se nám pomoct s tím co máme zlepšit a vy víte na čem máte pracovat. Když jsme u těch trenérských legend, tak skoro na každý trénink A-týmu se chodí dívat Guus Hiddink, bývalý trenér Chelsea a PSV. S klubem má pouto a snaží se mu pomáhat i mimo kariéru. Asi největší dojem na mě udělal Mark Van Bommel, protože jsem s ním v kontaktu každý den, dělám kapitána v jeho týmu a troufám si říct, že s ním mám nadstandardní vztah.
Ze Slovácka do PSV, už to samo o sobě je velký úspěch, ale jsi stále na začátku kariéry, jaké jsou vlastně tvé ambice? Máš nějakou vysněnou ligu a klub, kde bys chtěl hrát?
Prvním krátkodobým cílem bylo získat historický první titul pro devatenáctku PSV, což se nám podařilo a máme před sebou ještě finále poháru, takže můžeme dovršit Triple. Uvidím co bude další sezonu, ale chtěl bych se do dvou let stát základním hráčem A-týmu. Jestli mám nějakou vysněnou ligu a klub, tak je to Premier League a konkrétně Chelsea, ale to je ještě velký kus práce. Jediné, co proto můžu udělat, je dál na sobě každý den tvrdě pracovat.
Zatím co PSV má jistý titul, tak Slovácko vykročilo k záchraně v nejvyšší soutěži. Sleduješ výsledky svého mateřského klubu a jak hodnotíš sezonu?
Slovácko samozřejmě sleduji a myslím si, že poslední zápasy jsou herně i výsledkově celkem povedené. I když je liga neuvěřitelně vyrovnaná, tak Slovácko to zvládne. Je to klub, který hraje hodně s vlastními odchovanci, mladými hráči, kteří dostávají hodně prostoru, což je výhoda jak pro hráče, tak do budoucna i pro mužstvo. Je to výborný klub, který má dobré fanoušky a celkově první liga Slovácku sluší.
Za Slovácko nastupuje tvůj bratr Lukáš. Jak často jste v kontaktu a řešíte společně situaci Slovácka a PSV?
V kontaktu jsme před každým zápasem, nebo po zápase si napíšeme. Sleduji ho, jak hraje a myslím si, že v poslední době odehrál dobré zápasy a doufám, že mu to bude vycházet i nadále, protože si to zaslouží za to, jak pracuje a je houževnatý jak na hřišti, tak i mimo něj. Samozřejmě svými výkony pomáhá nejenom sobě, ale celému týmu.
Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům, ale třeba i mladým fotbalistům v dresu Slovácka pro které bys mohl být inspiraci?
Ať dál podporují svůj klub a váží si ho, protože Slovácko je největší klub celého regionu s rodinným prostředím. Ať si ligy váží a kluky podporují, protože je tam spoustu mladých hráčů, kteří potřebují nabírat zkušenosti a s podporou fanoušků udělají společně klub silným. Mladým hráčům bych vzkázal, ať je fotbal hlavně baví, ať se chtějí zlepšovat a nic nevypouštějí, protože zrovna ve Slovácku mají možnost se do kabiny A-mužstva opravdu podívat. Samo za vše mluví počet odchovanců, kteří v dresu Slovácka nastupují. Za to patří velký dík i všem mládežnickým trenérům, kteří hráče připravují. S fotbalem navíc přichází spousta nezapomenutelných momentů. Když máte pak možnost hrát třeba na mistrovství světa nebo Evropy a je jedno, jestli je to mládežnická kategorie nebo dospělá. Slyšet pak českou hymnu je něco nezapomenutelného. Fotbal je ten nejkrásnější sport, který se může stát jejich vysněným zaměstnáním.
