O obchvatu Třebíče se začalo diskutovat už v devadesátých letech minulého století. „Už někdy kolem roku 1996 byly zastupitelstvu předloženy dvě varianty obchvatu. Jedna z nich byla v podstatě stávající varianta „průchvatu“, druhá pak skutečný, velký obchvat města“, říká Ing. Arch. Borek Herzán, který byl v té době městským architektem.
Zastupitelstvo však ani jednu z těchto variant neschválilo a rozhodlo o zpracování „kompromisní“ varianty, která byla v roce 1998 zanesena i do územního plánu. Jednalo se o variantu podobné té, která je dnes nazývána variantou č. 3 – tedy varianta vedoucí po povrchu z Pražské ulice na Koželužskou, a pokračující přes stávající kruhový objezd v BOPU nahoru k Zámečku a kolem vodojemu malým mostem přes Terovské údolí na „Vídeňský rybník“, což je lokalita dnešních nákupních center, v té době bez zástavby.
Změna územního plánu
Ovšem ani s touto variantou nebyli všichni spokojení. Proto se hned začátkem našeho století začaly ne z úplně jasných důvodů připravovat další změny a vznikaly další varianty, v podstatě odpovídající variantám průchvatu, tak jak je známe dnes (ovšem číslování variant bylo jiné).
Na schůzi zastupitelstva 8. července 2004 byla schválena změna územního plánu ve prospěch trasy současného průchvatu, tedy vedoucí ulicí Koželužskou, Libušiným a Terovským údolím.
„Chytrému napověz“
I když tehdejší radnice, stejně jako dnes, s veřejností kolem svých plánů příliš nekomunikovala a její názory ignorovala, vzniklo na jaře roku 2004 občanské sdružení „Chytrému napověz“, jehož cílem bylo zabránit mimo jiné i změně územního plánu a zničení Libušina a Terovského údolí. Sdružení se pokoušelo jednáním se členy zastupitelstva změnit jejich názor, sbíralo podpisy pod petici, pod kterou se podepsalo kolem tří tisíc občanů města. Radnice zůstávala ke všem argumentům hluchá.
Zastupitelé nebyli ochotni přistoupit ani na posudky odborných firem, které upřednostňovaly původní variantu obchvatu vedoucí kolem Zámečku.
Proč došlo ke změně územního plánu?
Velmi podstatné je, že nikdo ze zastupitelů nebyl schopen nebo ochoten uvést nějaké relevantní důvody, které je ke změně územního plánu vedly. Z rozhovorů, resp. písemných vyjádření tehdejších zastupitelů vyplývalo, že někteří o problematice nic neví, někteří argumentovali naprosto zcestně, například pro ně bylo podstatné, že nová trasa bude o 300 metrů kratší. Konkrétní vyjádření konkrétních zastupitelů, z nichž někteří sedí v zastupitelstvu dodnes, si můžete přečíst v přiložených dokumentech.
Další oficiální argumenty, který už v té době zaznívaly, byl takové, že už je na jakékoliv změny pozdě, že už je vše dlouhou dobu připravováno a chystáno, že vše připravovali odborníci… V podstatě totožná argumentace jako u současných představitelů města.
„Cui bono?“
Skutečné, neoficiální důvody vedoucí ke změně územního plánu, byly pravděpodobně jiné. „Cui bono?“ je latinská fráze, znamenající „v čí prospěch?“. Pokud se na změnu územního plánu podíváme z tohoto úhlu pohledu, pak největší prospěch ze schválené změny měl podnikatel Richard Horký, který právě v té době kupoval zhruba 20 hektarů pozemků v okolí Zámečku, tedy v trase původního obchvatu. Tyto pozemky byly následnou změnou územního plánu, která je dodnes platná, určeny k výstavbě rodinných a bytových domů. Je zřejmé, že obchvat vedený středem těchto pozemků by je podstatně znehodnotil.
Podrobně se budeme této problematice věnovat v dalším článku.
Jaromír Barák
