Výstavu věnovanou architektuře Plzně v letech 1918 až 1938 připravila Západočeská galerie v Plzni. Expozice nazvaná Pracovna republiky, která je k vidění ve výstavní síni „13“ až do 24. února 2019, nabízí ucelený pohled na architekturu a urbanismus meziválečné Plzně. K vidění jsou původní dokumentace staveb a částí města, modely objektů, fotografie dokončených staveb a jejich souborů, snímky letecké i pohledy do interiérů, vystaveným unikátem je i desítky let ztracený územní plán města. Z vedení krajské metropole výstavu v úterý slavnostně zahájil primátor Plzně Martin Baxa, přítomen byl i jeho náměstek Michal Vozobule.
„Výstava Pracovna republiky je pro mě svým způsobem ohromující svou komplexností a objevností, protože zařazuje vývoj Plzně v daném dvacetiletí právě do souvislostí územního rozvoje, urbanismu a pozitivních tendencí, které se tu tehdy objevily a v mnoha ohledech mohou být inspirativní i pro dnešní dobu,“ řekl při vernisáži primátor Martin Baxa. Kromě významných architektů a dalších odborníků dané doby zmínil i jméno prvorepublikového primátora Luďka Pika, jenž stál v čele Plzně v letech 1919 až 1938. „Jsem přesvědčen, že nebýt jeho, tak by se řada událostí v dané době neodehrála,“ doplnil.
„Tento projekt je o fenoménu Plzně a o lidech, kteří v ní v meziválečném období žili, je o fenoménu města, o urbanismu a architektuře, a o Plzni jako o jednom z významných fenoménů první republiky. Plzeň byla průmyslovým a pivovarnickým gigantem a měla velký vliv na to, že Československo v meziválečném období patřilo mezi nejvyspělejší státy tehdejší Evropy,“ zmínil ředitel Západočeské galerie Roman Musil.
Expozice, kterou připravil kurátor galerie Petr Domanický, věnuje pozornost významným osobnostem, jež měly k Plzni tvůrčí vztah a současně je jejich význam nadregionální. Patří mezi ně světoznámý architekt Adolf Loos a okruh jeho spolupracovníků, dále Jan Gillar, Josef Špalek, Karel Honzík, Jan Víšek. Výstava také připomíná vznik ohniska moderní architektury v Plzni, kde díky městskému stavebnímu úřadu a pedagogickému sboru průmyslové školy působila řada schopných architektů, jako byl Hanuš Zápal, Otakar Gschwind, Václav Klein, Bohumil Chvojka, Rudolf Černý či Jaroslav Čada. „Návštěvníci se dozvědí i o práci soukromých projektantů Leo Meisla, Václava Neckáře a Františka Němce,“ uvedl Petr Domanický. Do expozice zahrnul také téma urbanismu, přípravy generálního regulačního plánu Plzně a snažil se popsat specifickou situaci Plzně vycházející z průmyslového charakteru města. „Šlo předně o unikátní snahu o postupné vyrovnání s chybnými řešeními založenými ve druhé polovině 19. století. Výsledkem bylo vymísťování průmyslu z centra a postupná přestavba jeho partií včetně razantních rekonstrukcí a revitalizací,“ doplnil kurátor.
K výstavě byla vydána stejnojmenná publikace. Pro rok 2019 má Západočeská galerie v Plzni v plánu připravit výstavu o plzeňské architektuře v následném období let 1939 až 1950, které podle Petra Domanického zajímavou prvorepublikovou éru do značné míry negovalo a zavinilo současný stav města i jeho nízký stupeň poznání.
