MMA (Mixed Martial Arts) versus šachy. Plnokontaktní bojový sport proti klidnému táhnutí figurami. Krev a na druhé straně maximálně nepatrný pot na rukou. Dva sporty, které jsou tak odlišné, ale zároveň tak podobné. Čím? Většina lidí si totiž nemyslí, že to jsou sporty. Bojovníky MMA vnímají jako rváče, kteří bojují skoro bez pravidel. Jsou to pro ně skoro pouliční bitkaři a bezmozci A šachisti? Vždyť se vůbec nehýbají a kde je to slavné olympijské heslo: Rychleji, výše, silněji?
Milovníci MMA o víkendu prožívali souboj Karlose Vémoly a Patrika Kincla. Ve slovní přestřelce na tiskové konferenci to bylo nerozhodně, v ringu vyhrál prvně jmenovaný. Bývalý mistr světa v MMA Michal Hamršmíd si ještě před zápasem posteskl, že je zklamaný z jejich chování, ze vzájemného osočování a ponižování. Chybí mu respekt a pokora, které by k sobě měli mít ti, co dělají bojové sporty.
Respekt a pokora, to jsou ta správná slova, která by měla patřit ke sportu. Né dávat na první místo vítězství za každou cenu, ale v tom případě bychom nemohli za sport považovat skoro nic. V atletice, cyklistice či lyžování se hodně dopovalo. Ve fotbale se zase hodně simuluje. A přitom většina by řekla: ano, to jsou ty pravé sporty. A přitom doping a simulování je naprostým projevem neúcty k soupeři, je to výsměch do tváře protivníka.
Michal Hamršmíd mluvil i o tom, že by bojovníci měli jít příkladem dětem. Zkrátka ukázat, že existuje fair-play. A znovu jsme u toho, nevyhrávat za každou cenu. Ale zde je chyba i u rodičů a trenérů. Někteří po dětech chtějí od mala výsledky a zas a jenom výsledky.
Když už byla zmínka o šachu, i zde docházelo ke skandálům, když např. při jednom z duelů o titul velmistra jeden ze soupeřů odešel během partie 55x na toaletu. Kvůli snědeným třešním to určitě nebylo…
Zkrátka sport nežije sloganem zakladatele olympijských her Pierra de Coubertina: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se…