Sparťané na začátku května započali letní přípravu, která se už přehoupla do své druhé poloviny. Do kádru pro příští sezonu bylo zařazeno také několik mladých pušek včetně bratrů TOMÁŠE A MARTINA JANDUSOVÝCH. Tomáš je útočník, Martin obránce. Oba mají za sebou štace v prvoligových týmech, v minulosti nastupovali také za sparťanskou juniorku a nyní bojují o pevná místa v A-týmu.
Opět po roce jste oba dostali možnost zabojovat o místo ve sparťanském áčku. Jak vidíte svoje šance, že byste se mohli trvale zařadit do týmu?
Martin: Myslím si, že je ještě příliš brzy to hodnotit. Každý z nás jde do letní přípravy s čistým štítem a šance jsou opravdu vyrovnané. Teď hlavně musím pořádně potrénovat a nachystat se na novou sezonu. Poté už všichni přejdeme na led, kde už naskočíme do přípravných zápasů, v nichž chci podat co nejlepší výkony.
Tomáš: Ve sparťanském áčku bych chtěl vydržet co nejdéle to půjde. Uvidí se během léta a v přípravě, jak na tom budu po herní stránce. Každopádně si myslím, že za každé situace ještě minimálně na rok půjdu do týmu ve WSM lize se rozehrát. Budu upřímný, vždycky byl můj sen naskočit do extraligového zápasu se Spartou. Kdyby se to povedlo, byl bych moc rád. Uvidíme, jak se to celé vyvine.
Tím, že se k áčku přidala celkem početná skupina mladých hráčů, vzniká vzájemná konkurence, kdy se vy mladí chcete trenérům ukázat v co nejlepším světle a zkušení hráč uhájit svou pozici. Vnímáte to tak stejně?
Martin: Musím se přiznat, že zatím ani moc ne. Až skončí příprava na suchu, všichni naskočíme na led a až na něm se to všechno ukáže. Také se to bude odvíjet od toho, v jakém celkovém počtu se na ledě sejdeme. To bude podle mě rozhodující.
Tomáš: Souhlasím s Martinem a jen potvrzuji, že nějaké role na starší a mladé zatím mezi sebou rozdělené nemáme. Pevně věřím, že v tuto chvíli jsme stále všichni na jedné lodi a tvrdě pracujeme, abychom byli na novou sezonu řádně připraveni.
Oběma vám bude letos v prosinci jednadvacet let. Cítíte o to víc, že právě nadcházející sezona může být pro vás klíčová?
Martin: Řekl bych, že nejspíš ano. Mám už za sebou jednu kompletní sezonu v dospělém hokeji, takže teď je ten pravý čas na to navázat a průběžně se zlepšovat. Budu se snažit svoje výkony posunout zase o něco dál, než tomu bylo doteď.
Tomáš: Tahle sezona bude pro mě nesmírně důležitá. Ukáže se, jak budu směřovat svoji hokejovou budoucnost směrem dopředu, a hlavně to, jestli se dokážu naplno prosadit v dospělém hokeji a vybudovat si pevnou pozici mezi zkušenějšími. Bude záležet na mě a na mých výkonech.
Do přípravy se s vámi zapojili například mladí Tomáš Pšenička, Lukáš Rousek a další. Máte mezi sebou utvořenou menší skupinku nebo se co nejvíce snažíte komunikovat se staršími hráči?
Martin: Myslím si, že jsme všichni zatím velmi otevření a snažíme se komunikovat stylem každý s každým. Na druhou stranu je jasné, že s mladšími hráči se znám o trochu více, protože jsme toho spolu v mládeži odehráli hodně. Je pravda, že k mladším hráčům mám celkově bližší vztah, ale už teď se my mladí snažíme komunikovat se staršími hráči a získávat od nich zkušenosti. Věřím, že do budoucna dokážeme vytvořit silnou partu.
Tomáš: V mládežnických kategoriích jsme s nimi odehráli opravdu hodně zápasů. Zopakuji jen to, co už říkal Martin. V současné době se bavíme spíše s našimi vrstevníky, například s Petrem Kalinou jsme byli velmi dobří kamarádi a teď, když jsme se znovu společně potkali v jedné přípravě, naše přátelství pokračuje.
Proběhly vám v hlavě za poslední dobu nějaké konkrétní myšlenky o tom, jak se dokážete popasovat s nelehkým přesunem z juniorského do seniorského hokeje?
Martin: Já jsem vlastně tuhle otázku řešil už minulé léto. Bylo to zrovna v době, kdy jsem trénoval tady na Spartě a pak koncem přípravy jsem byl postupně přeřazen do týmu v Litoměřicích. Takže jsem i svým způsobem rád, že vím, jaký tlak na sebe můžu očekávat.
Tomáš: Už v minulé sezoně, když jsem hrál ve WSM lize, jsem získal spoustu nových zkušeností. Myšlenky, jak se s tím popasovat, ve mně sice pořád ještě jsou, ale proti loňsku už je to o trochu klidnější. Vnímám to tak, že jsem zase o rok vyspělejší hráč.
Když se zpětně ohlédnete za dosavadními průběhy svých kariér, napadá vás nějaký význačný prožitek, na který budete hodně dlouho vzpomínat?
Martin: Kdybych měl vyzdvihnout jeden svůj nejlepší okamžik v hokeji, asi bych zmínil můj první zápas za áčko, když jsme hráli v Třinci. Sice jsem měl v zápase pouze jedno střídání, ale bral jsem to jako takovou vstupní bránu do dospělého hokeje. Vzápětí jsem šel do první ligy do Benátek nad Jizerou a od té doby trochu přemýšlím, že bych se jednou mohl hokejem živit a hrát ho profesionálně.
Tomáš: Já určitě zmíním zápas za sparťanské áčko, kdy jsem v únoru během olympijské přestávky dostal od trenérů velkou možnost ukázat se v zápase proti Dynamu Moskva. Bylo super vyzkoušet si hokej proti špičkovým hráčům z KHL. Myslím si, že za sebe jsem neodehrál špatné utkání, a moc rád na to vzpomínám. Chtěl bych poděkovat sparťanským trenérům, kteří mi dali takovou příležitost.
Ve většině případů u hokejisty někdy nastává hlušší období, ve kterém se mu nedaří gólově ani herně. Zažili jste už někdy podobnou situaci?
Martin: Zažil. Minulou sezonu na podzim v Litoměřicích jsem měl takové divné období, kdy jsem si v některých chvílích až moc připouštěl tlak a nedokázal jsem si ho dlouhodobě držet od těla. Možná to bylo znát na mých výkonech, ale snažil jsem se to moc nevnímat a hrát podle sebe. Od té doby to šlo zase nahoru.
Tomáš: Musím říct, že výsledky svých výkonů nikdy moc nehledám v osobních statistikách, jako jsou góly, asistence a podobně. Spíše jsem věděl, že nějakým dumáním tím toho moc nezměním. Do dneška si pořád opakuji, že nejdůležitější je odmakat celý zápas na sto dvacet procent a pak už ty góly a asistence přijdou samy. Vždy je dobré podřídit svoje výkony úspěchu týmu. Body jsou pak už jen takový bonus pro potěšení, ale přiznávám, že když se dlouho hráč nemůže prosadit, trochu víc nad tím přemýšlí.
Martine, převážnou část uplynulé sezony jste strávil v Litoměřicích. Měl jste radost z toho, že jste už mohl pravidelně nastupovat po boku starších hráčů?
Určitě. V Litoměřicích jsem vlastně od samého začátku svého působení hrál mezi šesticí nejlepších obránců, za což vděčím trenérům. Dostal jsem tím pádem i velký prostor na ledě. Tohle mě stoprocentně posunulo dále a může mi to jedině pomoct v dalším průběhu kariéry.
V obranných řadách jste byl vůbec jedním z nejmladších beků celého mužstva. Bylo pro vás snazší nebo naopak složitější začlenit se do celkového kolektivu?
Podle mě věk nehrál až takovou roli. Spíše rozhodovaly hlavně výkony na ledě, které jsem se pokusil udržet delší dobu. To se mi vcelku dařilo. Myslím si, že právě těmi svými úspěšnými výkony jsem si řekl o nějakou dobrou pozici ve sparťanské sestavě.
S blížícím se koncem sezony vám trenér dopřával větší čas na ledě, a navíc ve druhé formaci. Snažil jste se v průběhu sezony na sobě stále více pracovat?
Snažil jsem se hodně. Litoměřice mají skvělé zázemí, které mi umožnilo podmínky pro základní trénování. Nejvíce mě bavilo, když jsem mohl zůstat na ledě po tréninku a zdokonalovat střelbu nebo například individuální činnosti. To jsou hlavní faktory, které mě posunuly v cestě, kterou mám nastavenou.
Myslíte si, že vám toto krátkodobé angažmá ve WSM lize ukázalo, že jste zase o trochu víc vyzrál v lepšího a konstruktivního obránce pro seniorskou extraligu?
Řekl bych, že asi ano. Byla to naplno moje první sezona mezi dospělými a dá se říct, že povedená. Myslím si, že jsem se do jisté míry dokázal zlepšit. Když se na sebe podívám loni a letos, zcela nepochybně zjistím, že v současnosti jsem daleko zkušenější hráč.
Tomáši, oproti svému bratrovi jste nepůsobil v Litoměřicích, nýbrž v Ústí nad Labem. Mrzelo vás trochu, že jste si nezahráli spolu v jednom mančaftu? Probíhalo nějaké vzájemné hecování?
Hodně jsme se s bráchou bavili o tom, že je to škoda. Přeci jenom jsme na sebe už zvyklí z mládeže. Na ledě si oproti jiným hráčům dokážeme parádně vyhovět, i když Martin je obránce a já útočník. Zase je ale zajímavější, když každý z nás může naskočit za jiný tým. Je to jiné, jelikož jste najednou na to najednou sám. Bylo to zkrátka dost zajímavé. Samozřejmě jsme se před každým zápasem zdravě hecovali a pošťuchovali jako třeba: Budu do tebe chodit míň nebo zase naopak víc. (směje se) Před zápasem jsme pak stejně na všechno zapomněli a soustředili se pouze na svoji hru.
Úsní nad Labem není úplně městem, které by bylo proslaveno hokejem. Jak se vám tedy zalíbilo a jaký dojem na vás udělali místní fanoušci?
Abych se přiznal, tak jsem toho z města až tolik nepoznal. Samozřejmě to bylo něco jiného než v Praze. Bylo vidět, že Ústí je ve větší nadmořské výšce. Jsou tam kopce, nížiny. Město se mi celkově líbilo, je tam všechno, co lidi k životu potřebují. Našel jsem si tam jednu velice oblíbenou restauraci, kam jsem pořád chodil na jídlo a nebylo to špatné. Ústí se minulá sezona moc nevyvedla, takže divácká kulisa nebyla tak hlasitá. Ale fanoušci se nás snažili podporovat, i když se nám zrovna moc nedařilo.
V týmu jste po boku ostatních hráčů odehrál dvacet zápasů. Zdá se, že jste se adaptoval velice dobře a trenéři museli být s vaší hrou spokojeni…
To se asi budete muset zeptat jich. (usměje se) Já jsem se snažil hrát pro tým a sám se zlepšovat ve svých přednostech. Byly ovšem také zápasy, ve kterých jsem hrál méně, než bych čekal. Snažil jsem se na to nemyslet a pracovat na sobě i mimo led. Mohl jsem jít zpátky do naší juniorské soutěže zahrát si, když jsem zrovna měl uvolněný program, nebo jsem po tréninku v Ústí přijel na zápas do Prahy. Bylo to fajn, že když jsem nebyl v takové zátěži, mohl jsem si zahrát za juniorku.
V uplynulé sezoně jste si tak vyzkoušel hned tři různé soutěže, odehrál jste přes 60 zápasů v celé sezoně. Na nedostatečný prostor nad ledě jste si nemohl stěžovat…
To určitě ne. Byl jsem za to rád, protože jsem se stabilně mohl udržovat v kondici a hrát hokej. Zejména na Spartě, když jsem nastupoval v juniorce, mi pan Geffert dopřával na ledě mnoho prostoru. Musím přiznat, že z individuálního pohledu to pro mě byla velmi dobrá sezona, na kterou chci teď navázat.
V posledních dvou sezonách jste oba ještě dostali příležitost zahrát si pár zápasů také v druholigovém Nymburce. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Martin: Byla to taková specifická zkušenost. V momentě, když jsem skončil zápas ve svém týmu, jsem přijel do Nymburka a v šatně jsem najednou poznal několik dospělých chlapů od rodin. Byla to docela změna, ale v tomto ohledu to pro nás pro oba bylo hodně pestré.
Tomáš: Byl to hlavně úplně jiný hokej. V mládeži je to především hodně o bruslení, kdežto tam to bylo takové poněkud vyčkávací. V osobních soubojích to bylo taky trochu jiné. Ze začátku mi to chvíli trvalo, než jsem si dokázal pořádně zvyknout.
Shodnete se spolu na tom, které lize má svým stylem blízko?
Martin: Ona to je taková specifická liga sama o sobě. Když to řeknu trochu lidově, jednoduše si tam chodí zahrát chlapi po práci. (směje se) Vážně. Je to o něco pomalejší hokej než první liga nebo extraliga, ale zase je to hodně o síle. Hráči, kteří tam hrají v základní sestavě, mají s tímto stylem hokeje velké zkušenosti.
Tomáš: Já si hlavně myslím, že právě tahle liga je dobrá buď pro mladé hráče, kteří se neuchytí v těch dvou nejvyšších soutěžích, nebo naopak pro hráče, kteří ještě tak úplně nechtějí končit s hokejem a stále je to baví. Hrát tam však po celou dobu své kariéry by to asi pro většinu hráčů nebylo optimální.
V závěrečné fázi sezony, když vaše týmy vypadly ve vyřazovacích bojích, jste opět mohli vypomoci juniorskému týmu. Jaké to pro vás bylo, znovu se setkat v jednom týmu a tahat za jeden provaz?
Martin: Na tento okamžik jsem se těšil vlastně celou sezonu v Litoměřicích. Přál jsem si, aby spoluhráči na Spartě postoupili do play off. To se povedlo a s bráchou jsme tak mohli naskočit do zápasu v jednom týmu a navázat na časy, které jsme tu spolu v mládeži strávili. Jen škoda, že jsme vypadli tak brzo.
Tomáš: Konec sezony byl dobrý v tom, že když jsme se v první lize nedostali do play off, nekončili jsme a mohli hrát spolu za juniorku. Byla to velká škoda, protože jsme měli dost kvalitní tým na to, abychom něco dokázali a udělali nějaký výsledek. Poté se nám ale zranil Lukáš Rousek, který patřil k lídrům celého mužstva, a nemohl tak zasáhnout do boje.
Přejděme zpět k tématu nejaktuálnějšímu, k organizaci letošní suché přípravy. Tu má na starost František Ptáček, kouč mladšího dorostu z uplynulé sezony…
Martin: Je znát, že o tom už něco ví. Odhaduji, že už jako hráč se snažil hodně cvičit a běhat. Myslím si, že se toho zhostil velice zodpovědně a popravdě nám dává dost zabrat. (směje se) Ale právě to je potřeba, abychom byli připraveni. Na jeho přístupu se mi líbí odhodlanost a pestrost tréninku, jakou on dokáže vymyslet. Děláme hodně věcí, zapojujeme například hru s míčem. Rozhodně se nenudíme.
Tomáš: Pan Ptáček má snad nejvíce odehraných zápasů v celé extralize. Je super na něm pozorovat, proč tak dlouho vydržel hrát. Ta jeho kondice je kvalitní, ze začátku jsem si na ni musel postupně zvykat. Nebyl jsem zvyklý běhat takové vzdálenosti, ale teď už jsem se s tím popasoval a i tréninky jsou trochu více směřované do dynamiky. Myslím, že pro nás hráče odvádí velmi kvalitní práci.
Spartu bude od nové sezony koučovat německý trenér Uwe Krupp. Očekáváte, že vnese do herního projevu Sparty nějaké nové prvky?
Martin: Určitě ano. Svědčí o něm už to, že odehrál spoustu zápasů v NHL, vyhrál Stanley Cup. Když dokázal projít nejslavnější hokejovou soutěží světa, myslím, že trenérské metody má zaznamenané. Trénovali ho ti nejlepší trenéři a vlastně vedl i jeden z nejúspěšnějších týmů v Německu. Měl pod sebou spoustu kanadských hráčů, takže jsem si jist, že dá našemu týmu nový impuls a přinese moderní způsoby tréninku.
Tomáš: Uwe je cizinec, čímž si myslím, že může do celé extraligy vnést moderní trend dnešního hokeje. Navíc budou moci od něj okoukávat různé věci i další trenéři. Myslím si, že to bude nejenom pro Spartu, ale i pro celou Českou republiku trochu něco jiného, než na co jsme zvyklí. Německá liga je pověstná svou dynamikou a výbušností i tím, že v Německu hraje řada kanadských hráčů. Myslím si, že podobný styl můžeme v nejbližší době čekat i u nás.
Do seniorské extraligy zatím nakoukl pouze jeden z vás. Jakou tedy máte nyní oba motivaci, když se můžete protlačit mezi hráče z top české soutěže?
Martin: Motivace je velká. Já už jsem si to vyzkoušel v minulé sezoně, ve které jsem odehrál tři zápasy v extralize za sparťanské áčko. Celková úroveň hokeje se mi líbila a byl bych strašně moc rád, kdybych ve Spartě ještě nějaké zápasy přidal. Musím se především co nejlépe připravit přes léto, zapracovat na svých slabinách a pak oslovit trenéry v přípravných zápasech svou hrou.
Tomáš: Je to obrovská motivace už jen z toho důvodu, že můžu se Spartou trénovat v létě. Za to jsem rád. Chci se udržet tady co nejdéle, tréninky jsou tady hodně kvalitní. Kdybych dostal od trenérů nějaký zápas, byl by to asi můj další splněný sen v životě. Vím, že to nebude jednoduché.
