Byl to den, na který se v Brně opět bude dlouhé roky vzpomínat. Michal Kempný v roli čerstvého vítěze Stanley Cupu přijel v úterý do jihomoravské metropole ukázat nejcennější hokejovou trofej. V DRFG Areně se sešly téměř čtyři tisícovky diváků, aby bývalému obránci Komety pogratulovali, získali podpis nebo se s pohárem vyfotili. Po vydařeném dnu reprezentační bek přiznal, že se jednoho dne chce do Brna vrátit.
Zažil jste životní sezónu, na kterou asi jen tak nezapomenete. Ve Washingtonu jste, zdá se, našel přesně to, co jste hledal…
Přišel jsem do týmu, který má výborné hráče a výborné zázemí, jsou tam skvělí lidé. Užil jsem si to od začátku do konce a teď jsem moc rád, že jsem se dohodl na nové smlouvě, respektive jejím prodloužení o čtyři roky.
Je pro vás zisk Stanley Cupu o to sladší, že jste nikdy nebyl draftován, a vaše cesta do NHL vedla jinudy?
Je pravda, že jsem měl trochu jinou cestu než kluci, kteří byli draftovaní. Vůbec toho ale nelituji, asi to tak prostě mělo být. Mým snem bylo vždy dostat se do zahraničí, nedával jsem si žádné dlouhodobé cíle a šel jsem vždy sezónu od sezóny. Snažil jsem se každým rokem postupně stoupat nahoru, začalo se to ubírat správným směrem. Po roce v Rusku přišla možnost jít do Ameriky a já to chtěl zkusit. Byl to můj sen, který se mi splnil. Mám teď za sebou dvě sezóny, jsem vítěz Stanley Cupu. Moc si toho vážím a nemůžu být šťastnější.
Dostal jste speciální instrukce, jak zacházet s pohárem?
Žádné jsem dostávat nemusel, protože se k poháru chovám s respektem, mám k němu úctu a pokaždé jej strážím jako oko v hlavě.
Lidí se v Brně i Hodoníně sešlo opravdu mnoho…
Trochu mě to překvapilo, ale samozřejmě v dobrém. Stanley Cup byl v Hodoníně vůbec poprvé, a já doufám, že si celý den fanoušci pořádně užili. Když jsem viděl ty záběry od začátku mojí kariéry, tak jsem měl husí kůži a taky trochu na krajíčku.
Stát před brněnskými diváky s nejcennější hokejovou trofejí světa musí být pro vás satisfakcí, souhlasíte?
Stálo to za to. Každé dítě o tomhle sní a když se to podaří, tak je to něco neuvěřitelného. Tohle už mi do smrti nikdo nevezme.
Pamatujete, kdy jste šel tunelem od kabiny A-týmu Komety směrem k ledu naposledy?
Naposledy jsem jím šel loni v létě, kdy jsem trénoval s Kometou. Od posledního zápasu už však uplynuly snad tři nebo čtyři roky a já tajně doufám, že si to ještě zopakuji.
Máte tedy v plánu se jednoho dne vrátit?
Určitě se chci jednou do Komety vrátit. Mám to v Brně rád, je to můj druhý domov. Nevím, kam mě moje kroky zavedou či nezavedou, ale pokud vše půjde dobře, a já doufám že půjde, tak se sem jednou moc rád vrátím.
Teď se ale bude soustředit na Washington, kde jste podepsal na další čtyři roky. Další splněný sen?
Znamená to pro mě moc, hokeji dávám v životě maximum svého času, obětuji mu všechno. Díky bohu, že další kontakt ve Washingtonu vyšel. Sport dělám samozřejmě z lásky, ale chci se jím také nějakým způsobem zabezpečit.
Co nakonec rozhodlo, že jste zůstal u Capitals?
Měl jsem více nabídek, řešilo se více možností. Pak už se ale řešily jen podmínky s Washingtonem, protože nikdo nechtěl měnit to, co fungovalo. Chtěl jsem tam zůstat. Poznal jsem všechny lidi, celou organizaci, a hlavně jsem se tam cítil dobře. Nebyl důvod nic měnit.
