Jeho téměř šestiletá mise v zámoří skončila v prosinci roku 2017. Třiadvacetiletý brankář Marek Langhamer nakoukl do nižších soutěží, otestoval si i dva zápasy NHL v dresu Arizony Coyotes. Pak se vrátil domů do České republiky. Rodák z Moravské Třebové byl z pozice druhého gólmana u letošního titulu Komety a tento post mu přinesl mnoho zkušeností. Vždyť do české nejvyšší soutěže nastoupil v loňské sezóně vůbec poprvé ve své kariéře. „Chytalo se mi dobře a ještě za takovým týmem, který jsme měli. Kluci mi hodně pomáhali, jak na ledě, tak mimo něj,“ přiznává gólman Komety.
Do Komety jste přišel zhruba v polovině loňské sezóny, nastoupil jste do některých zápasů základní části, co vám extraliga ukázala?
Byly to první zápasy v extralize. Vlastně úplné začátky, naštěstí jsem si bez problémů zvykl. Chytalo se mi dobře a ještě za takovým týmem, který jsme měli. Kluci mi hodně pomáhali, jak na ledě, tak mimo něj. Kdybych měl hodnotit průběh sezóny a následné play-off, bylo to zkrátka výborné. O to víc byla pro mě lehčí aklimatizace.
Brněnské publikum bývá velmi náročné. Cítíte, že vás fanoušci přijali?
Musím říct, že atmosféra v hale byl pro mě obrovský nezvyk. V Americe sice na hokej chodí diváci, ale nefandí a nejsou do toho takovým způsobem zapálení, jako na Kometě. Sedmdesát procent fanoušků nezná pravidla hokeje. U nás všichni víme, jak to je. Každý hokeji rozumí, hlavně se mi na fanoušcích Komety líbí, jací to jsou srdcaři. To byl největší rozdíl, na který jsem si musel zvyknout. Proto si myslím, že se mi venkovní zápasy vydařily lépe, než ty domácí. Chvíli jsem si nemohl zvyknout, pak už to bylo v pohodě. Jen ty začátky byly takové jiné.
Měl jste třeba problém v komunikaci? V DRFG Areně je přeci jen často velký hluk a v tom fandícím kotli asi není úplně jednoduché se zorientovat.
Taky. Ale když už jsem jel za bránu, nebo když jsem potřeboval na někoho zavolat, tak buď jsem byl za bránou dřív, a když byli nadosah, tak jsem na ně klepnul. Musím se snažit a vzájemně si s klukama pomáhat. To samé platí i pro hráče na ledě, kteří musí navzájem spolupracovat a pomáhat si jak jen to jde.
S Kometou letos absolvujete první letní přípravu. Marek Čiliak odešel do Slovanu Bratislava, s vámi se pravděpodobně počítá na post jedničky. Připravujete se na to, byť jsou samozřejmě v týmu i další výborní brankáři, kteří se budou prát o místo…
Budu se na to připravovat nejlépe, jak to jen půjde. Mám štěstí, že je v klubu výborný kondiční trenér Miloš Peca, který mi obrovsky pomáhá. V minulosti jsem byl zvyklý připravovat se sám, měl i nějaká cvičení, ale bude to určitě dobré a příjemná změna, na kterou si bez problémů zvyknu.
Od nové sezóny se mění nebo inovuje řada pravidel. Pro vás asi nejpodstatnější změnou je úprava brankového prostoru. Co na to říkáte?
Asi to bude lepší, v Americe mi to vyhovovalo. Sice jsem si už zvykl na extraligové podmínky, ale tohle nebude problém. Šest let jsem chytal v rozměrech brankoviště po vzoru NHL a docela jsem si to oblíbil. Věřím, že to bude pokračovat a bude mi to vyhovovat.
Zkuste přiblížit laické veřejnosti, v čem je ten největší rozdíl?
Zásadním změnou je to, že tam nejsou rohy brankoviště. Někteří gólmani je používali pro vykrytí úhlu, ale v dnešní době je hokej tak rychlý, že někdy není potřeba být na kruhu, stačí být správně u tyčky a brána je pokrytá. Pro mě jedině plus a doufám, že si na to zase rychle zvyknu.
Rozhovor proběhl na golfovém turnaji na Kaskádě, kde se konal již pátý ročník Kometa Golf Challenge. Pro vás to bylo takové první setkání, oťukání s areálem. Zažil jste i v zámoří podobné akce, zahrál jste si případně turnaj?
Určitě. Kluci jsou do golfu hodně zapálení, někteří chodí třeba i po tréninku na devět jamek. Někdy jsem se k nim přidal. Jen mi to na tom sluníčku moc nevyhovovalo, takže jsem spíš chodil na odpaliště. Stáli jsme deset metrů nad zemí, míčky nabíhaly a snažili jsme se trefovat jamky, které tam byly. Golf mi není úplně cizí.
A nyní jste si se svým týmem na komeťáckém golfu zahrál?
Od začátku jsme měli dobrou partu. Každý začátek bývá takový opatrný, ale postupem času to bylo příjemné. Byl jsem s panem Hoškem a myslím, že jsme si dobře zahráli a každý si to užil.
Máte svůj osobní rekord?
Hraju to pro zábavu. Zapíšu se, sečtu skóre, ale výsledky si nevedu. Kdybych to hrál každý den a ne jednou za x měsíců, tak bych si to určitě počítal. Raději to hraju pro radost, nemusím soutěžit. Přeci jen soutěžíme celý rok v hokeji (úsměv).
Čeká vás dlouhá letní příprava, k tomu mnoho přípravných zápasů, také Liga mistrů. Vyhovuje vám zápasové tempo a jste rád, když jdou zápasy rychle po sobě?
Jsem rád, že hned od začátku máme před sebou pořádnou porci zápasů. Je to jen dobře. V Lize mistrů procestujeme pár měst, vyzkoušíme si jiné herní styly a dobře se připravíme na novou sezónu. Určitě jsem za to rád.
Kádr se nějakým způsobem formuje, k velkým změnám nedochází, může to být pro vás velká výhoda?
Je to výhoda, ale nic není zadarmo. Musíme zachovat hlad po vítězství a jít si za ním zase znovu. Co bylo vloni, už je pryč. Musí být chuť a dravost. Je to těžké vyhrát extraligu, není to jen tak. Čekalo se tady na to přes padesát let, letos to vyšlo podruhé za sebou. Jsme rádi, že se to povedlo a budeme se snažit vyhrávat i dál.
Budete na sobě cítit velký tlak? Přeci jen brankář je vždy základní stavební kámen a do brány půjdete po dvou předchozích mistrovských titulech.
S tlakem se musím vyrovnat. Nechci se zahrabávat pod nějakou deku. Chci se hokejem bavit, chci vyhrávat, to je to nejdůležitější. Musím se nastavit tak, abych byl tam, kde potřebuju.
V loňském play-off jste dělal dvojku Marku Čiliakovi, jak jste vnímal náročné zápasy ze střídačky? Hodně jste s týmem žil a prožíval tu krásnou cestu až ke zlatu?
Byla to výborná zkušenost, užil jsem si to. Byl jsem rád, že když jsem nastoupil do základní části, byl jsem schopen odvádět stabilní výkony. Budu se na to snažit navázat a pokračovat v tom.
