Slezský aeroklub Zábřeh se letos chystá na velkou slávu. V létě si leteckým dnem, naplánovaným na sobotu 16. června, připomene devadesáté výročí od otevření letiště v Dolním Benešově. Při té příležitosti chce vydat pamětní publikaci, pro kterou shání fotografie, výstřižky a další materiály pojící se k historii dolnobenešovského letiště a jeho pokračovatele v Zábřehu.
„Obracíme se na pamětníky, případně na jejich rodinné příslušníky, aby nakoukli do svých archivů. Pokud objeví nějaké zajímavé materiály a historky pojící se k oběma letištím, uvítáme je,“ řekl jeden z pamětníků, člen klub a spoluorganizátor oslav Karel Konečný.
Majitelé historických dokumentů se mohou obracet na Libora Mašíka na kontaktní telefon 737 182 814.
Součástí červnového leteckého dne bude vedle představení publikace také zajímavý program, v něm vystoupí i bývalý vojenský pilot, v současnosti pilot světové série Red Bull Air Race, mistr Evropy a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited – freestyle, člen reprezentace České republiky v letecké akrobacii Martin Šonka.
Letiště v Dolním Benešově má velmi pohnutou historii. Založil ho Masarykův letecký fond, slavnostně se otevřelo v roce 1928. V užívání ho měla Masarykova letecká liga, jejímž cílem byla podpora letectví. O tehdejším dění na letišti se moc informací nedochovalo, protože Němci za okupace většinu materiálů zničili. Letiště v Dolním Benešově dokonce zajišťovalo první letecké spojení mezi Ostravou a Prahou.
„Cestující tehdy odjížděli autem ze Smetanova náměstí v Ostravě 40 minut před startem letadla z dolnobenešovského letiště. To si už dnes ani neumíme představit,“ vzpomněl zajímavou perličku Karel Konečný. V roce 1935 fungovala na letišti jedna z pěti četnických hlídek, které měly za úkol hlídat špionážní lety z Německa. Ta fungovala až do okupace, během které měli Němci na dolnobenešovském letišti výcvikovou letku. Pokračovatele následně zrušeného letiště v Dolním Benešově se stalo letiště v místní části Zábřeh fungující od roku 1960. Už tenkrát tam fungoval velmi agilní aeroklub.
„Traduje se historka, která si za krásného počasí přišla parta chlapů zalítat na větroních. Ty se ale dostávají do vzduchu ve vleku za motorovým letadle a žádný vlekař v té chvíli na letišti nebyl. Tak chlapi vyslali rychlého posla do místní školy, jejíž ředitel byl také nadšený pilot. Ten vybral ze svých kamarádů nejdůstojnějšího kolegu, jenž se ujal hlídání dětí, a šel si udělat tři vleky. No a pak se zase vrátil do vyučování,“ povyprávěl Karel Konečný, který sám lítal od roku 1954. Za knipl přestal sedat ve svých osmdesáti letech, tedy před třemi lety.
Další příběhy obou letiště chtějí nadšenci ze Slezského areoklubu rekonstruovat i z materiálů, které se podaří sesbírat od pamětníků.