Ještě například před šesti lety byl v Čechách biatlon v popularitě na stejné úrovni jako třeba sportovní střelba. Diváci ho vnímali jen v době olympiády a to i tak spíše okrajově. V žebříčku zimních sportů byl až za klasickým lyžováním, skoky na lyžích či slalomem. Fanoušci hltali u televize výkony Lukáše Bauera, Jakuba Jandy či Šárky Strachové. Jména jako Zdeněk Vítek či Roman Dostál říkala něco jen opravdu sportovním fandům a to tito biatlonisté získali medaile na mistrovství světa (Dostál dokonce vybojoval zlato!).
Pak však přišel pro biatlon zlom. Prvním důležitým mezníkem byl příchod Jiřího Hamzy nejdříve na post manažera, poté předsedy svazu. Důležitou osobou se postupně stával i šéftrenér Ondřej Rybář. Postupně přicházely i pravidelné úspěchy nejenom z MS a OH, ale i ze světových pohárů. Právě v tomto dlouhodobém podniku se nejlépe prokáže výkonnost závodníka, medaile ze světového šampionatu může být občas dílem štěstí, náhody či dobře načasované formy, což se třeba stalo u zmiňovaných Dostála a Vítka, kteří však ve světovém poháru nedokázali svůj úspěch potvrdit. To se naopak dařilo v posledních letech Ondřeji Moravcovi, Veronice Vítkové či Gabriele Koukalové.
Ale ani tyto sportovní úspěchy by nestačily k tomu, aby se biatlon tak rychle vyšvihl mezi naše nejsledovanější sporty. Chtělo to nějaký lidský přesah a to se povedlo díky Gabriele Koukalové (za svobodna Soukalové).
Při vší úctě k ostatním závodníkům, to především ona dokázala pobláznit statisíce lidí, kteří víkend co víkend usedali od listopadu do března k obrazovkám a hltali tento napínavý sport, v kterém se díky špatné střele může během pár chvil rychle změnit pořadí na čele závodu.
A nejenom že hltali, oni i fandili, se zatajeným dechem sledovali, jak se bíle klopky po přesné střele zavírají a hlavně radostně křičeli: „Jeď, Gábi, jeď“ a často po skončení závodě říkali: „Ta naše Gábi zas byla úžasná.“
Gabriela Koukalová dokázala lidi zaujmout nejenom sportovními úspěchy (jak už bylo řečeno, to by samo o sobě nestačilo), ale i svou přirozeností, která se projevovala třeba věčným zapomínáním či roztržitostí. Tu si vzala nechtě lyže jiného závodníka či si poté zapomněla vzít rezervní náboje.
Nelze také samozřejmě opomenout, že muže také zaujala svojí krásou. Zkrátka Gabriela Koukalová se dokázala v popularitě dostat na úroveň Jaromíra Jágra, což je pro další sportovce nespnitelná meta. A právě po její popularitě se nahoru svezl i biatlon.
Toto všechno je už ale definitivně (?) pryč. Vše začalo nevinně v loňském roce, kdy si Koukalová na začátku letní přípravy stěžovala na nesnesitelné bolesti v lýtkách při větší fyzické zátěži. S lékaři zkoušeli vše možné, ale žádný posun k lepšímu se nekonal. Přišel začátek sezony a Koukalová stále čekala na nějaký zázrak, který ale nepřicházel. V prosinci už to začalo vypadat s její únorovou účastí na olympiádě bledě. Fanoušci však pořád doufali, že svoji Gábi na největším sportovním svátku světa uvidí. Avšak v polovině ledna bylo oficiálně oznámeno, že Koukalová na OH nepojede.
V tu chvíli už i na veřejnost začaly pronikat neshody mezi závodnicí a trenéry, potažmo svazem. Vše vyvrcholilo dubnovým vydáním její autobiografie, v které v podstatě na nikom nenechala niť suchou. Náhle se od ní začala odvracet spousta fanoušků. Podle Koukalové měla kniha pomoci mladým sportovkyním, které trpí bulímií, což byl i její případ v raném mládí. Lidé si však někdy radši pamatují to špatné… Z miláčka se tak stala proklínanou ženou, ze sportovní hvězdy podivínkou, co kope jen kolem sebe.
Podle posledních rozhovorů, které Koukalová poskytla novinářům, nepočítá v tuto chvíli s tím, že by se k biatlonu někdy ještě vrátila. Jestli je to pravda, je to smutné odcházení jedné z velkých českých sportovních postav.
Je možné, že sledovanost biatlonových přenosů bude nadále vysoká, Veronika Vítková s Michalem Krčmářem dosáhnou na „bednu“, ale už tomu bude chybět ten lidský přesah, který tomu dokázala Koukalová dát. A v hospodách už se zase chlapi budou bavit hlavně o hokeji a fotbalu…
