Obrovským trendem současnosti je lovení zážitků v jakékoliv podobě. Vznikla spousta agentur, které zprostředkují v podstatě cokoliv, na co si vzpomenete. Není tak žádný problém, aby si každý dopřál zážitek, který byl dříve dostupný jen úzké skupince vyvolených. Nezřídka je to však stylem po nás potopa. Je skvělé, že máme možnosti, o kterých se dřívější generaci mohlo jen zdát. Ale přináší to s sebou jisté nároky, na které každý z nás není připravený.
Tím nejdůležitějším je zodpovědnost. Zodpovědnost k sobě, ke druhým, k přírodě i k příštím generacím. Nezjišťujeme informace, pouze konzumujeme. Zaplatíme agentuře zážitek a víc nás nezajímá. Hlavně že můžeme zveřejnit patřičně cool selfíčko na sociálních sítích.
Zážitek ale přeci není jen selfíčko z Everestu. Vždycky je jím celá cesta. Fyzická i psychická příprava, získávání vědomostí, zkušeností, postupný růst. Na Everest vás může vytlačit průvodce, můžete si zaplatit šerpy, svojí fyzickou nepřipraveností ohrozíte jen pár dalších lidí a budete vesele odhazovat použité kyslíkové bomby po celé cestě, protože je vám příroda úplně jedno. A zvládnete to třeba hned příští týden.
Není ale cennější vylézt na mnohem menší kopec s pokorou k horám, úctou k přírodě a zodpovědností k vlastnímu životu? Neničit v honbě za adrenalinem svět pro příští generaci?
Jasně, když si zaplatíte únikovou hru v centru města, neklade to na vaši zodpovědnost až takové nároky.Je ale velká spousta aktivit, kde už je nutné používat minimálně zdravý rozum.
Pravidelně je možné vidět skupiny lidí na dnes tolik oblíbených ferratách, kteří nemají patřičné vybavení, vědomosti ani fyzické síly. Svým chováním ohrožují nejen sami sebe, ale i ostatní. Nevědí nic o pohybu v horách, o pádovém faktoru ani o potřebném vybavení. A pak se často jen diví. V tom lepším případě.
Stejně tak můžeme vidět při kitesurfingu jak lidé, kteří si chtějí jen vyzkoušet zážitek, ohrožují své okolí 25m dlouhými šňůrami draka. Ovládat ho neumí, ale proč by měli přemýšlet, jestli v blízkosti není i někdo jiný.
Nebo návraty k přírodě a spaní pod širákem. Nevadí, že po mně zůstane na místě kopec odpadků a ustelu si pokud možno v 1.zóně CHKO. Vždyť to tam bylo moc hezké.
Bude těžké v tomto směru něco změnit. I když to nic těžkého není. Začít od píky. Poctivě si vygooglit informace a pracovat s nimi. Používat zdravý rozum a nesnažit se být za každou cenu nejvýš, nejdál, nejlepší. Zvykli jsme si mít všechno hned. Pokud možno bez práce. Povrchní konzum. Otázka je, jaký odkaz tím necháváme vlastním dětem a co tady po nás zůstane.
Autor: Kateřina Linhartová/DomácíNoviny.cz
