Search
Close this search box.

Kardinál Duka slavil narozeniny, sešlo se mu šest košů plných přání

Ve čtvrtek 26. dubna 2018 oslavil jeden z milých patronů hnutí Na vlastních nohou, J. Em. Dominik kardinál Duka, 75 let života. Do Arcibiskupského paláce v Praze mu přišli popřát zástupci stonožkových dětí, pedagogů, spolupracovníků a příznivců hnutí. V úvodu promluvila prezidentka hnutí Běla Gran Jensen, po ní se přidali gen. Josef Bečvář, gen. Josef Šíba, plk. Rudolf Honzák, MUDr. Přemysl Sobotka – bývalý předseda Senátu PČR, MUDr. Václav Šimůnek, Ph.D. – ředitel FN Plzeň, RNDr. Miroslav Bobek – ředitel ZOO Praha a řada dalších.

Hudebník Karel Vágner se synem Pepou a dětským pěveckým sborem Fialky připravili oslavenci malý koncert, v jehož závěru mu zazpívali všichni přítomní píseň složenou pro tuto příležitost. Slova jejího refrénu „Ať Pán Vás chrání a bez přestání Vám Světlo požehnání z nebe sesílá…“ spojila všechna i nevyřčená přání.

Stonožkové děti, mezi nimiž byli i zástupci ZŠ Boskovice – Zelené (nám. 9. května) – Barbora Jakubů, Marie Pohlová, Zuzana Kolářová a Petr Filip – předali panu kardinálu svůj dar – ručně psaná a malovaná blahopřání od svých spolužáků, učitelů, ale i rodičů, prarodičů a kamarádů Stonožky. Původně tak měl vzniknout „koš plný přání“. S tímto nápadem přišla paní Běla po rozhovoru s Janou Kánskou, dcerou dr. Milady Horákové, která před lety, coby šestnáctiletá, během politického soudního procesu dostávala prádelní koše žádostí o trest smrti pro její maminku. Tehdy to byly „koše zla a nenávisti“.

Dnes proto stonožkové děti vytvořily jiné koše, „koše dobra a lásky“, jednomu ze svých patronů. Přání se sešly tisíce, takže musela být nakonec rozdělena do šesti košů.

Překvapení a dojetí oslavence by s dalšími dary nebralo konce, naštěstí tu byl ředitel pražské ZOO se svým dárkem – vyobrazením skupiny ptáků kardinálů dominikánských, jejichž je pan kardinál sponzorem, což doložil několika vtipnými poznámkami.

Závěr slavnostního setkání se nesl v duchu biblických slov: „Já jsem dobrý pastýř, znám své ovce a ony znají mne…“ Každý gratulant si totiž musel vystát dlouhatánskou frontu, ale každý tak činil trpělivě s radostí a rozechvěním, protože na jejím konci čekalo přátelské stisknutí ruky, úsměv a láskyplné přijetí, tak jak to u pana kardinála známe. Takže mnohým prošla hlavou otázka, kdo koho dnes vlastně obdaroval, což je nejen pro stonožkové děti důležitý vklad do života.

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Tvorba webových stránek: Webklient