Myšlenkami byl už na dovolené v Itálii, přesto se kapitán Slovácka Vlastimil Daníček ještě krátce ohlédl za uplynulým ročníkem fotbalové ligy. „Byla to náročná sezona se super partou a krásným koncem pro nás,“ prohlásil už s uvolněným úsměvem.
Šestadvacetiletý odchovanec tím mířil na vývoj v soutěži, kdy mužstvo bylo po zisku devíti bodů v první polovině odkázáno na těžký boj o záchranu. Situaci však zvládlo a další ligovou příslušnost si v jarní části poctivě vydřelo. V odvetách posbíralo 22 bodů.
„Lámalo se to v domácím dvojzápase s Brnem a Duklou Praha, kde jsme to zvládli. To beru hodně pozitivně,“ vypíchl Daníček.
Cesta za splněním jarní mise se však významně rodila už v zimní přípravě, kdy museli svěřenci trenéra Michala Korduly velmi tvrdě pracovat. Záložníkovi Slovácka utkvěly v paměti dávky na soustředění v Turecku.
„O běhání v brzkých ranních hodinách, kdy ještě ani slunce nevychází, jsem do té doby jenom četl v různých vzpomínkách bývalých hráčů,“ přiznal. „Ale v těchto chvílích, kdy všichni dril kousali, se tým stmeloval,“ dodal druhým dechem.
Definitivu záchrany nakonec Slovácko získalo ve 29. kole po remíze 1:1 se Zlínem.
„Po tom zápase nejdřív převládaly pocity bezmoci a naštvání. To, čeho jsme dosáhli, nám došlo až s odstupem pár hodin,“ podotkl obdivovatel Pavla Nedvěda, který si na jaře kromě souznění kabiny pochvaloval také podporu fanoušků.
„Cítil jsem velkou změnu v tom směru, že jsme na stadionu všichni vystupovali jako jeden klub. Fanouškům patří velké poděkování,“ vzkázal.
