V průběhu školního roku mají děti přibližně dvanáct týdnů prázdnin. To je čtvrt roku volna. Volna, které u mladších dětí musí vykrýt rodiče. Školáci i učitelé jistě potřebují načerpat novu energii, klade to však nemalé nároky na rodiče. A jsou to nároky leckdy neřešitelné.
Většina rodičů si prostě neriskne nechat prvňáka celodenně doma samotného. Ale jak to tedy vyřešit? Zákonný nárok na dovolenou je 20 dní. Pakliže je rodina plně funkční, dělá to dohromady 8 týdnů dovolené v případě, že se rodiče na dovolené vystřídají. To jsou stěží letní prázdniny. A rodina nestráví společně žádný čas.
Některé rodiny mohou zapojit prarodiče, nějakých 14 dní může vyřešit dětský tábor, existují příměstské tábory, v zimě třeba lyžařské kurzy. V každém případě je to organizačně i finančně náročné.
Pro samoživitele je problém ještě o něco palčivější. Nejen, že čerpat dovolenou mohou jen 20-25 dní, ale i rodinný rozpočet bývá nižší. Zaplatit tábor nebo lyžařský kurz je větší problém. V případě, že nelze zaúkolovat prarodiče, stává se situace téměř neřešitelnou.
Každá rodina, postavená před takový problém, se to snaží řešit po svém. Občas se najde hodný šéf, kterému nevadí přítomnost dítěte v práci. Občas hodná kamarádka, která má zrovna volno a pohlídá. Zapojí se prarodiče, zaplatí se tábor. A hodně se doufá, že to nějak klapne. V případě nouze zůstává sedmileté dítě celý den doma samo.
Nějaké systémové řešení by v tomto případě asi nebylo od věci. Každoročně před stejným problémem stojí spousta rodin. Cestou by mohl být například prázdninový provoz školní družiny. Pro školu by jistě organizačně až takovým oříškem nebyl a tisícům rodičů by vytrhl trn z paty. A to i bez provozu školní jídelny. Na lepší časy se ale zatím neblýská. Ve školství se řeší kde co. Od zákazu sladkostí ve školních bufetech až po tolik diskutovanou inkluzi. O tom, jak pomoci rodičům vykrýt čtvrt roku školního volna však dosud nepadlo ani slovo.
