Nemocnice Pardubického kraje se snaží slovo „přátelská“ převést do běžné praxe. „Snažíme se vždy vybrat to, co je vzhledem k našim zaměstnancům, pacientům a obecně veřejnosti v danou chvíli aktuální a zlepší to jejich vztah s nemocnicí. Dveře jsou všem dobrým nápadům vždy otevřené,“ říká Markéta Nemšovská, vedoucí oddělení řízení kvality Nemocnice Pardubického kraje a zároveň vedoucí projektu Přátelská nemocnice.
Co je to projekt Přátelská nemocnice a jaké jsou jeho cíle?
Myšlenka projektu vznikla ve spolupráci vedení společnosti Nemocnice Pardubického kraje se zástupci kraje, konkrétně prvním náměstkem hejtmana Romanem Línkem. Chtěli jsme společně specifikovat oblasti, ve kterých by se naše nemocnice mohly rozvíjet i dalšími směry mimo svých odborností. Spektrum nápadů a nových myšlenek, které je možné dál rozvíjet, je široké. Projekt zahrnuje celkem 10 oblastí, v rámci kterých jsou specifikovány dílčí aktivity.
Které z realizovaných aktivit vnímáte jako nejzásadnější?
Nejvíce rozpracovanou oblastí, která je pro pacienty asi nejdůležitější, je oblast „Prostředí a pacient“, která je v rámci koncepce nejkošatější. Rozvinuli jsme program dobrovolnické služby, který se podařilo zavést ve všech lokalitách, byli vyškoleni koordinátoři dobrovolnické služby, daří se nám postupně získávat nové dobrovolníky, kteří mají o spolupráci trvalý zájem. Pravidelně docházejí do nemocnic trávit čas s pacienty například při předčítání knih, hraní společenských her, canisterapii a podobně.
Pak bych zmínila projekty, které se sice týkají vzdělávání personálu, ale ve výsledku se dotýkají právě pacientů. V minulosti jsme navázali spolupráci s pardubickým TyfloCentrem, jenž pro nás připravilo zážitkové semináře, na kterých měli zaměstnanci nejen možnost získat informace o potřebách nevidomých a o tom, jak se chovat k pacientům s nějakou poruchou zraku, ale vyzkoušeli si na vlastní kůži, jaké to je pohybovat se po nemocnici bez zapojení zraku. Tyto zážitkové aktivity jsou u zaměstnanců velmi oblíbené, ale ve výsledku pomáhají právě pacientovi, ke kterému se pak personál dokáže zachovat, jak je mu to příjemné a jak potřebuje. Na základě stejného principu spolupracujeme s Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice, která nám připravuje školení v komunikaci s pacienty na míru. Díky tomu, že získáváme zpětnou vazbu od pacientů, můžeme se dále proškolovat v tom, co je potřeba. Aktuálně plánujeme například specifické školení pro personál na ambulancích. Přestože se na všech pracovištích musí naši zdravotníci vypořádat se stresem a komplikovanými situacemi, ambulance jsou místem prvního kontaktu, kam přicházejí pacienti neplánovaně s akutním problémem. Což je náročnější na organizaci práce a komunikaci obecně.
Spolupracujeme také trvale s Východočeskou galerií, která zajišťuje pořádání výtvarných dílen a přednášek pro pacienty. V loňském roce jsme společně začali pracovat na tvorbě informačního průvodce nemocnicí pro děti, do kterého budou zapracovány obrázky, které nám děti posílaly v rámci soutěže Děti malují dětem.
Další velmi potřebnou věcí pro zlepšení prostředí nemocnic je vznik tzv. místností ticha, což jsou prostory uzpůsobené k hovoru s pacientem nebo jeho rodinou, kde bude zajištěno soukromí. Důstojné prostředí pro sdělení důležitých a někdy i nepříjemných zpráv už samo o sobě přináší jejich lepší přijetí. Tedy, ať už budou vznikat samostatné místnosti nebo nějaké vyhrazené prostory, očekáváme, že intimní a příjemné prostředí podpoří vzájemnou důvěru a poskytne dostatek klidu a soukromí, aby se pacienti i rodina mohli zeptat na to, co je zajímá.
Jaké jsou plány a připravované aktivity na rok 2018?
Informační brožura pro děti se bude tvořit právě letos, plánujeme ji do září dokončit po obsahové stránce a předat na korektury a finální grafické zpracování. Místnosti ticha vznikají postupně, protože je často složité vyčlenit na některých odděleních vhodný prostor. V plánu bylo v rámci našich nemocnic realizovat 16 místností, které jsme vytipovali. Ve Svitavách je místnost téměř před dokončením v LDN, letos máme v Pardubické nemocnici připraveny tři místnosti, které bychom chtěli vybudovat. V LDN Chrudimské nemocnice vzniklo takové zákoutí k hovoru nedávno.
Jedním z pilířů Přátelské nemocnice je i sledování spokojenosti pacientů. Co se v tomto smyslu změnilo?
V rámci průzkumu spokojenosti pacientů byla ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií vytvořena na začátku loňského roku nová verze dotazníku. Studenti dokonce docházeli do nemocnice za pacienty a validovali s nimi dotazník přímo na místě. Po jeho úpravě vznikla jednotná forma dotazníku, která má výhodu v tom, že můžeme porovnávat spokojenost na stejně zaměřených odděleních v rámci všech našich nemocnic. Dotazník je stručný a jednoduchý. Průzkum je naší základní komplexnější zpětnou vazbou v oblastech zdravotních služeb i tzv. hotelových služeb. Důležitá je pro nás zejména jeho zadní strana, na které má pacient možnost se sám písemně vyjádřit, protože z těchto podnětů získáme vlastně tu nejdůležitější zpětnou vazbu.
Jak reagujete na zjištěné připomínky?
Když se průzkum vyhodnotí, zpětná vazba se předá na poradách a dostane se k vedoucím zaměstnancům, případně se podněty řeší i s konkrétními lidmi. Společně pak hledáme řešení. Dotazníky jsou anonymní, takže je nezbytné, aby člověk dokázal filtrovat důležité informace od těch méně důležitých v celém kontextu a se znalostí místních podmínek a zaměstnanců. Mrzí nás, že se někdy objevují i urážlivé a dehonestující komentáře. Když dostaneme například připomínku na nespokojenost s lůžky či matracemi, ověříme jejich stav a snažíme se naplánovat další investice tak, abychom je postupně na daném oddělení začali vyměňovat. Na porodnici jsou občas ženy nespokojeny s kvalitou stravy, proto na oddělení průběžně docházejí nutriční terapeutky a ptají se na aktuální zpětnou vazbu. Zároveň jsme upravili porodnickou dietu a skladbu jídelníčku na porodnici. Maminky jsou ale v nemocnici obvykle jen krátce, zhruba 3 dny, takže je potřeba v požadavcích a prioritách najít rovnováhu.
Jsou nějaké nové aktivity, na kterých se již pracuje, nebo je máte v hlavě?
Připravujeme spolupráci s Českou abilympijskou asociací, se kterou bychom chtěli vzdělávat naše zaměstnance v tom, jak komunikovat a manipulovat s pacienty fyzicky handicapovanými, na vozíku a podobně. Rádi bychom do projektu zahrnuli i kurz pro sociální pracovníky, od kterého si slibujeme, že by přinesl zlepšení vzájemné informovanosti. Chceme, aby sociální pracovníci získali lepší přehled o tom, kde a jaká pomoc pro toho konkrétního pacienta je k dispozici v jednotlivých regionech a zároveň mu pomohli ji sjednat. Školení by zahrnovalo i zážitkový seminář, který už máme osvědčený při spolupráci s TyfloCentrem, protože zážitkové formy vzdělávání zaměstnance vtáhnou do problematiky, ale především si z nich daleko více odnášejí a mohou změnit i svůj postoj v dané věci. A to je to nejcennější. Plánujeme i využít zkušeností členů asociace při posouzení bezbariérovosti prostředí, abychom získali zpětnou vazbu, jako nám ji dříve dalo TyfloCentrum ve věci zlepšení prostředí pro pacienty s poruchou zraku. Ve spolupráci s našimi techniky jsme začali pracovat na nápravných opatřeních, která byla specifikována na základě připomínek externích konzultantů.
Žádná z aktivit tohoto projektu by se ale neuskutečnila bez spolupráce našich zdravotníků, ale i nezdravotníků. Cením si především úsilí náměstkyň ošetřovatelské péče, které velmi pomáhají s organizací mnohých akcí a projektů a díky kterým vždy vše proběhne tak, jak má.